Tradice se nebuduje snadno

NENÍ ČAS NA HRDINSTVÍ. Už ani nevím, kde jsem tuhle zlidovělou větu slyšel nebo kde byla použita poprvé. Je ale naprosto přesná, pokud jde o dlouhodobý cíl. Běh na dlouhou trať není o sprintu, ale o výdrži. Zvláště pak v dnešní nejisté době. I největší český turnaj, který je spojený s berounským golfovým klubem a jménem Czech Open, začal poměrně nenápadně: Tiskovou konferencí na Císařské louce, na místě, kde se roku 1898 uskutečnil první golfový odpal na našem území.

Velký turnaj nepotřebuje velké partnery a velké hvězdy, stačí zájem ho uspořádat

Robin Drahoňovský

O historii turnaje není potřeba psát víc. Snad jen že prvních šest ročníků proběhlo bezproblémově pod patronací Pavla Suchánka a jeho společnosti WGM, o pauzu v roce 2020 se postaral covid, loňský ročník zaštítil Peter Feigl s GolfAdvisor.golf, za sedm ročníků nepoznal jiného než českého vítěze a za dobu svého trvání si vydobyl dobré jméno a důvěru u hráčů a domácích autorit. Vše běželo podle plánu. Pak ale přišla studená sprcha – na začátku roku byl turnaj bez jediného partnera.

„Tu nepříjemnou zprávu jsme se dozvěděli v březnu, ale rozhodnutí uspořádat turnaj bez partnerů nebylo hrdinství, spíš chladná logika,“ říká prezident golfového klubu Royal Beroun Vojtěch Matějček. Mimochodem člověk, v jehož hlavě se na začátku milénia myšlenka turnaje Czech Open zrodila. „Spočítali jsme si, že když prize money poskládáme ze startovného a omezíme zbytné náklady, jsme schopni turnaj i bez partnerů uspořádat ve vlastní režii a jeho tradici zachovat.“

Může se to zdát jako jednoduchá matematika. Startovní pole pro 140 hráčů, startovné 3000 korun a odměny ve výši 400 000. I kdyby bylo hráčů méně, nějak to už svépomocí poskládáte. Zní to jednoduše, přesto jak je to s dalšími náklady? „Co musíte hráčům dopřát, je občerstvení do hry. Místní pekárna nám dodala toasty, já, moje paní a vedoucí stravování jsme je každý večer připravovali. Vodu jsme dostali darem a jediné, co jsme dokupovali, bylo ovoce. Hráči si sami hradili snídaně a obědy, ale za velmi rozumné ceny,“ vypočítává Matějček.

To ale není zdaleka vše, přece jenom ještě pár drobných nákladů zbývá. Rozhodčí, fore caddies, organizace turnaje, nějaká ta hosteska, mediální podpora, fotograf, příprava hřiště. „Na přípravu hřiště jsme žádné dodatečné náklady neměli a přesčasy vzali všichni jako součást své práce, rozhodčí nám zajistila ČGF, na fore caddies přispělo částkou 20 000 korun město Beroun a jako hostesky jsme delegovali dvě brigádnice z restaurace. Zbývalo pokrýt poslední náklady na externí služby a případné navýšení odměn pro hráče,“ vysvětluje Matějček.

Ať chcete nebo nechcete, zcela bez partnerů se ani nízkonákladový turnaj uspořádat nedá. Každá podpora se počítá a na hřišti se nakonec pár log sponzorů přece jen objevilo. „Na poslední chvíli se nám přihlásili tři naši členové, kteří nám chtěli pomoct. Dva nám přispěli částkou 100 000, jeden dal 50 000 korun. Od dvou komerčních partnerů jsme dostali 80 000 korun, 30 000 od české PGA. Když jsme vše spočítali, rozpočet byl i s drobnou rezervou na nule, a mohli jsme dokonce navýšit odměny pro hráče na konečných 500 000 korun,“ upřesňuje Matějček.

Čtyřdenní turnaj na klubovém hřišti má ještě jedno úskalí, a to členskou základnu. „Provoz hřiště jsme omezili na minimum. Pro členy bylo uzavřeno vlastně jen dva dny – ve čtvrtek a v pátek. Ve středu probíhal pouze malý pro-am a členové se na hřiště dostali i v sobotu a v neděli ihned po dohrání soutěžních kol. Vždy se navíc snažíme pro členy zajistit zvýhodněnou hru na jiných hřištích. Potěšilo nás, že si nikdo nestěžoval a všichni vzali turnaj za svůj,“ říká Matějček.

Na dobrém jménu se musí pracovat dlouho a trpělivě, protože získat pro spolupráci domácí autority a místo v kalendáři není nikde na světě jednoduché. To vše také souvisí se sílou startovního pole a místem v kalendářích nejlepších amatérských a profesionálních hráčů. „Vztahy jak s ČGF, tak českou PGA máme oboustranně na té nejlepší úrovni. Vše se začalo rýsovat už s bývalým prezidentem ČGF Zdeňkem Kodejšem, poté s generálním sekretářem Alešem Libecajtem a za PGA s Bárou Balcarovou, která se za celý turnaj významně postavila. Dnes ani nemám pocit, že bychom museli někoho přemlouvat. Profesionálům jdou odměny do celoročního žebříčku stejně jako body amatérům do WAGRu. Tím stoupá i kvalita startovního pole a turnaj je pro hráče atraktivnější,“ potvrzuje Matějček.

Oceněním kvality turnaje bylo to, že se jej letošní zúčastnil historicky nejvýše postavený hráč Julien Brun, člen elitní Top 100 DP World Tour. „Je pro mě těžké posuzovat jeho účast po sportovní stránce, ale pro české hráče to bylo velké zpestření. Měli motivaci porazit nejlepšího hráče, toho Francouze, ve startovním poli. Jak se o vítězství dokážou domácí hráči poprat, ukázal Aleš Kořínek, který ve finálovém kole dokázal pokořit rekord hřiště a zapsat 12 ran pod par. O to zajímavější pak bylo play-off, ve kterém se rozhodovalo o konečném vítězi. Nešlo o řízenou akci, spíše o souhru náhod a pro nás potvrzení kvality a toho, že má smysl podobné turnaje pořádat. A poprvé turnaj vyhrál zahraniční hráč,“ říká Matějček.

Je otázkou, zda Czech Open v Berouně je cestou, kterou by se měl český soutěžní golf ubírat. Od myšlenky k jeho realizaci uběhlo téměř deset let, a dalších skoro deset let trvalo značku vybudovat, získat si respekt a potvrdit správnost zvoleného modelu. Letos se navíc projekt ukázal životaschopným i bez velkých partnerů nebo zbytečné okázalosti. Pravděpodobně vůbec poprvé šlo o úspěšnou a přímočarou spolupráci mezi soukromým klubem, českou PGA a Českou golfovou federací, u všech se společným zájmem a ke všeobecné spokojenosti. Možná se v Berouně podařilo vytvořit vzor i pro další kluby, jak podobné turnaje pro českou sportovní špičku v budoucnu pořádat.

„Samozřejmě nám nesmírně pomohlo sedm předchozích ročníků, při kterých jsme se hodně naučili, ale bez snahy Pavla Suchánka a Petera Feigla získat si u hráčů a autorit důvěru bychom dnes takovou pozici a silné startovní pole neměli. Měli jsme na čem stavět a hráči věděli, proč do Berouna přijet. Budovat dnes obdobný turnaj na zelené louce bez podpory autorit a tradice je velice obtížné. Jen nalákat hráče na výši odměn bez zasazení do kalendářního rámce nestačí a nemusí se vyplatit. Letošním ročníkem jsme si ověřili, že náš model je udržitelný i ekonomicky. Už teď víme, že devátý ročník bude,“ potvrzuje Matějček a dodává: „Možná jsme opravdu ukázali cestu, kudy by se český sportovní golf mohl v budoucnu ubírat. Nevytvářet samostatné konkurenční série a zasazovat je na hřiště, ale vytvořit podobné turnaje od začátku společně s kluby, jako jsme my, které o turnaje mají zájem. Nemusejí z toho mít strach ani autority ani kluby ani hráči a může jít nejen o ekonomicky stabilní model, ale i společný zájem všech.“

Jak se zdá, jen čekat nestačí a iniciativa by měla jít všemi směry. Nejen shora dolů, ale i zdola nahoru. Jde přece o společnou investici do budoucna, zájem o nové hráče, zájem médií a jméno golfu u veřejnosti. Možná by na začátku stačily tři nebo čtyři silné kluby, které by projevily zájem podobný, byť třeba jen třídenní turnaj společně s ČGF a českou PGA uspořádat. Pak by mohla vzniknout otevřená série s jednotnou mediální podporou, která by měla své pevné místo minimálně v evropském amatérském a profesionálním kalendáři a měla i zajímavé odměny. Sám jsem se letos přesvědčil, že sledovat souboje české golfové špičky bez světových jmen je nám nejen bližší, ale i mnohdy zajímavější než bezejmenné startovní pole třetiligové evropské série bez zájmu médií. Kolikrát už se ukázalo, že drobit prostředky bez společného zájmu nikdy k úspěchu nevede.

Světový profesionální golf se rozpadá, navíc to asi nebude dlouho trvat a přestane platit dělení na amatéry a profesionály a bude jen jeden soutěžní golf, tak proč by český golf nemohl být pro jednou jednotný? (G)