Peníz, který golfu nesmrdí: Arabská ropa rozhodně nevoní jako květy azalek v dubnové Augustě

NEODVAŽUJI SE PŘÍLIŠ komentovat současný největší problém světového golfu, kterým je existence série LIV Golf. Z Prahy je to do centra golfového dění, které je v USA a částečně ve Velké Británii, velmi daleko. Nemáme žádného hráče na vrcholných mužských sériích a český golf je (i přes solidní domácí pozici) ve světovém rozměru nevýznamný a ekonomicky zcela minoritní.

Přesto si odvažuji říct: Saúdskoarabské peníze smrdí. Smrdí stejně, jako zapáchal ruský plyn, a to nedemokratičností režimu, který tento plyn distribuoval. Rusko se chovalo už od okupace Krymu bezohledně, ale my jsme to neviděli, nechtěli vidět. Teď bohužel příliš jasně víme, jak se věci mají – a také za to platíme. Nepředpokládám, že by se král Salmán bin Abd al-Azíz pouštěl do stejných dobrodružství jako prezident Putin, ale je potřeba jasně konstatovat, že tento stát (absolutistická monarchie) se nechová jako normální demokratická země a že její angažmá v golfu nemá s férovým duchem této hry mnoho společného. Saúdskoarabské investice do golfu jsou podmíněny státní politikou a snahou o vylepšení nevábné image konzervativního a utlačovatelského státu.

Golf kdysi nebyl o penězích. Byl zábavou Skotů, anglické aristokracie a buržoazie. Ale od doby, kdy se objevil sportovní profesionalismus a hra se stávala aktivitou, na níž lze slušně vydělat, vstoupil i on do manželství z rozumu a peněz se neštítil. A finance také daly hře obrovsky vyrůst. Jen díky tomu máme na celém světě skoro 40 000 hřišť a golf hraje přes 60 milionů lidí. V USA zaměstnává golf přes dva miliony lidí a celosvětově okolo 115 milionů tuto hru reflektuje, sleduje či hraje (alespoň jedno kolo ročně si dá 26 milionů Američanů, dalších 12 milionů si zajde na adventure golf či minigolf). Peníze a jejich tok, kapitál a investování, možnost zisku – právě to učinilo z golfu, kdysi výlučné aktivity pro bohaté, globální sport pro masy.

Všechny pozitivní jevy v sobě skrývají i negativa. I tak neoddiskutovatelná věc, jakou je láska, na sebe může vzít podobu lásky příliš dusivé, omezující či opičí. Peníze dávají lidem volnost, nezávislost, zajišťují pohodlný život, někdy i zdraví a spoustu dalších dobrých věcí. Jenže nezaručí třeba pocit štěstí, životního smyslu a naplněnosti, vědomí vlastní hodnoty. Koupit si lze cokoliv, ale například upřímnou úctu okolí nikoli.

Když vidíme, jak se mnozí hráči upisují sérii LIV Golf, nelze se jim divit. Odsuzovat může jen ten, který odmítl, když před něho ďábel se slovy „jen kapičkou krve se tam podepíšeš…“ položil výhodnou smlouvu. Při vidině, že taková smlouva zajistí hráči velmi příjemné živobytí do konce života, a ještě zbude na rodinu a četné příbuzné, leckdo kousek té krve pustí. A pokud někdo takovými jedinci pohrdá, je potřeba se rovněž ptát, zda tak činí například proto, že už má hodně vyděláno a že o další peníze nestojí, anebo že on sám ďáblem ani osloven nebyl. Známe to ostatně z naší historie: Člověk, který po roce 1989 hrdě hlásal, že nebyl členem KSČ, možná kdysi toužil ze zištných důvodů do strany vstoupit, leč nabídnuto mu to nebylo. Takže mohl pak snadno dělat čestného a čistého.

Golf jako jeden z posledních sportů dělí sportovce na profesionály a amatéry, ale je to anachronismus. Amatérismus měl kdysi (i v pojetí olympismu přelomu 19. a 20. století) ochránit sport před ničivým vlivem peněz, před bezskrupulózním soutěžením a touhou po výhře za každou cenu. Dnes ale i v golfu hráči bojují o obrovské sumy peněz a je to boj velice tvrdý. Na samotných hřištích je víceméně čistý, tam se nepodvádí a nefauluje (naštěstí – na rozdíl třeba od fotbalu, kde jsou záměrné fauly i součástí taktiky). Ale golfové boje v zákulisí, u jednacích stolů a nad finančními smlouvami, jsou spojeny s věcmi nepovznášejícími i nečistými.

Vůně arabské ropy nepatří zrovna k libým odérům. Rozhodně nevoní jako ty květy v dubnové Augustě. Bohužel můžeme jen konstatovat, že celému světu ta černá, mazlavá hmota asi nevoní, ať už je ruská nebo arabská, jenže potřebujeme ji, či lépe řečeno: chceme ji. Už třeba jen proto, abychom měli co nalévat do nádrží sekaček, kterými golfová hřiště celého světa udržujeme v chodu.

Vyplývá něco jednoznačného z výše vyřčeného? Napadá mě jen aforismus: Golf se dnes bez peněz neobejde, ale mysleme na to, že stejně důležitou mincí v něm je ta malá a zdánlivě bezcenná, kterou markujeme míč na greenu. Ta navíc nesmrdí.

Andrej Halada