„Trefil jsem jackpot“

PRO MAGAZÍN GOLF DIGEST pracuji přes 13 let. Díky tomu se mi poštěstilo potkat s velkými jmény, a právě rozhovory s nimi se mi nikdy neomrzí. Žádné z těch povídání ve mně ale nezanechalo takový pocit úžasu jako to s Alexem Fouriem. Není ani hvězdou PGA Tour, ani celebritou hrající golf, přesto je skvělým hráčem, který si na našich stránkách zaslouží být. Už jen za to, co dělá na hřišti i mimo něj. Jeho postoj k životu je navíc neuvěřitelně nakažlivý – zvláště poté, co si uvědomíte, čím vším si prošel. O to je úžasnější.

Neuvěřitelná cesta Alexe Fourieho z ukrajinského sirotčince na americké mistrovství hendikepovaných

ALEX MYERS

„Trefil jsem jackpot,“ říká Fourie. „To je to, co říkám lidem.“

Většina z vás by možná tvrdila opak. Fourie se narodil v roce 1992 nedaleko Černobylu, šest let po nejhorší jaderné katastrofě všech dob. Radiace tehdy pronikla do řek v okolí jeho rodného města Zvenyhorodka na Ukrajině. Nemoc z ozáření ovlivnila i těhotenství jeho matky a následkem bylo, že se Fourie narodil bez pravé paže – a s rozštěpem rtu a patra, který si později vyžádal 22 chirurgických zákroků.

Fourieho biologičtí rodiče se ho vzdali již v porodnici a na sedm let putoval do sirotčince. Až tam se na něj poprvé usmálo štěstí, o kterém se nikdy nezapomene zmínit. Ukrajinské zákony dodnes nepovolují adopci dětí starších sedmi let, a Fourieho se necelý měsíc před jeho sedmými narozeninami ujala jihoafrická misionářská rodina žijící ve Spojených státech. Stačilo pár týdnů a kdo ví, kde by dnes 29letý Fourie byl.

Sám říká, že v době, kdy se za svou novou rodinou vydal na 8000 kilometrů dlouhou pouť do městečka Bessemer v Alabamě, vážil necelých dvacet kilo. Dobře si dodnes pamatuje, jak po dlouhých letech, co se živil jen polévkou, do sebe hned na letišti hodil tři čtvrtlibráky se sýrem (McRoyal). Bylo to jeho vůbec první jídlo ve Spojených státech. Když poté v nové rodině vyrůstal, zajímal se o spoustu sportů. Vynikal v klasickém fotbalu i později na střední jako rozehrávač ve školním týmu amerického fotbalu Shades Mountain High School, ale netrvalo dlouho a našel zálibu v golfu – jeho adoptivní otec Anton mu hůl vložil do ruky nedlouho poté, co se Fourie seznámil s fastfoodem. Starší členové domovského klubu Hoover ho brzy začali zapojovat do hry o peníze.

„Nebyly to žádné hazardní hry, ale ostatní mě do týmu chtěli, aby mohli těžit z mých schopností,“ říká se smíchem Fourie. „Dostal jsem se ale trochu do problémů poté, co jsem si pořídil nové hole. Táta se začal vyptávat, kde jsem na to vzal. A nebyl zrovna nadšený, když tomu přišel na kloub.“

Golf se stal důležitou součástí jeho života. Stal se dvojkou v univerzitním týmu školy Shades Mountain a nakonec i klubovým profesionálem v Knoxvillu v Tennessee nedaleko místa, kde dnes žije. Fourie má i působivý handicap 0,6 a od roku 2020 se účastní profesionálních turnajů pro hendikepované. Svůj nejlepší výsledek 70 ran (dvě pod par) zahrál na mistrovství hendikepovaných Georgia State Adaptive Open v roce 2021. Jeho největším úspěchem je nicméně letošní červencová účast na historicky prvním US Open hendikepovaných golfistů pod hlavičkou USGA na Pinehurstu. Fourie, v té době podle americké asociace hendikepovaných golfistů nejlepší jednoruký hráč, nehrál nejlépe. Na třídenním turnaji zapsal skóre 95-83-86, ale je potřeba podotknout, že hrál se zlomeným prstem a natrženými vazy v levém koleni, které si od té doby už nechal operovat – přesto stále tímto zážitkem žil, i pár týdnů po mistrovství, když jsme spolu hovořili.

„Je to náš major,“ říká hrdě Fourie, „a já jsem vděčný, že nám USGA takto dala vyniknout a my jsme mohli všem ukázat, že golf opravdu umíme. Byla to taková naše oslava golfu.“

Nakonec se umístil jako 51. ze 78 golfistů. Vítězem se stal Simon Lee, jihokorejský autista, který zapsal tři rány pod par a v play-off porazil Švéda Felixe Normana, jiného podobně postiženého hráče. Ženskou kategorii ovládla Kim Moore, trenérka univerzity Western Michigan, která se narodila bez pravého chodidla a s vrozenou vadou levé nohy. Fourie ale říká, že tenkrát na Pinehurstu No. 6 se událo něco daleko důležitějšího.

„Naše komunita je jako rodina, vzájemně se podporujeme, takže když se někomu daří, nám ostatním to říká, že má smysl ve snažení pokračovat,“ říká Fourie, který přisuzuje zásluhu také americké asociaci hendikepovaných a sdružení amerických jednorukých golfistů, a dodává: „Takhle se snažíme golf rozvíjet.“

Po letech, co se z hesla „Grow the Game“ stal jen neupřímný výkřik bohatých profesionálů na tour, je příjemné vidět, že byly prostředky použity na správnou věc. Alex svá slova doplňuje i činy. Sám založil nadaci Single Hand Golf (Jednoruký golf), která si dala za úkol pomáhat postiženým dětem sportovat. „Mým cílem je pomoci v rozvoji golfu pro postižené,“ vysvětluje Fourie. „Dáváme o všem vědět, střípek tady, střípek tam, ale nevěřím, že můžete někoho inspirovat příběhem na Instagramu, který po 24 hodinách zmizí. Věřím, že nejlepším způsobem, jak někoho inspirovat, je to, co děláme – mít podobné turnaje a na nich víc dětí, které se přijdou společně s rodiči podívat. Chceme pomoci rodičům, aby pochopily, co jejich děti čeká. To je naše poslání.“

Když vypukla válka na Ukrajině, začal Fourie pomáhat i dalším způsobem. Do dnešního dne získal Fourie z prodeje triček s logem nadace 42 000 dolarů, které prostřednictvím organizace Hope Now Ministries pomohly do Spojených států 300 sirotkům z jeho rodné země. Stejné organizace, která před dvaceti lety pomohla najít nový domov i jemu. Jak se válka protahuje, přicházejí nové výzvy. Fourie se svěřuje, že po zhlédnutí děsivého videa ze zničeného sirotčince v jeho rodném městě založil nový fond. Poté, co byl řidič auta, které odváželo děti do bezpečí, střelen do nohy, by měl financovat nákup speciální opancéřované dodávky.

„Vidět, co se tam teď děje, to opravdu bolí,“ říká Fourie. V listopadu se pak chystá odjet do Rumunska, aby se osobně potkal se skupinou mladých lidí, kterým jeho charita pomohla. „Zvláště mě bolí vědomí, že sirotků bude kvůli zbytečným ztrátám na životech přibývat.“

Fourie se krom jiného v rámci dobročinnosti věnuje mladým jako pastor a sám se živí jako prodejce střešní krytiny. Jeho vášní je však prostřednictvím golfu pomáhat postiženým dětem. Jeho plánem je rozšířit spolupráci s více místními hřišti, které by se hendikepovaným poskytovaly výukové lekce, a věří, že se jeho současná nadace stane i prací na plný úvazek. „Chtěl bych, aby věděli a věřili, že cokoli, co si usmyslí, to dokážou. Chtěl bych jim dát naději, dát jim představu o tom, čeho mohou dosáhnout,“ říká Fourie, který má roční dceru Lilu. „Neberte své postižení jako postižení. Berte ho jako příležitost podporovat se navzájem.“

Jeho boj přímo odráží slogan, který má na svých webových stránkách: „Jedna ruka, nulový handicap.“ Ale nejde jen o to. Možná i částečně díky jeho úsilí se jednoho dne najdou další, kteří si řeknou, že také trefili jackpot – a třeba aniž by kdy trefili jediný golfový míček.