KOMENTÁŘ: Hledání ztraceného golfu

EXISTUJE KNIHA, která je považována za čtenářský Mount Everest: Hledání ztraceného času. Má přes 3000 stran v sedmi svazcích a napsal ji francouzský spisovatel Marcel Proust (1871–1922). Abyste román docenili a vychutnali si ho, vyžaduje od vás jak naladění na vysoce introspektivní typ literatury, tak i jisté čtenářské zkušenosti a schopnost soustředění; některé věty mají přes půl tiskové strany. Zdolat Mount Everest prostě není lehké, ať už jde o tisíce nadmořských metrů, nebo tisíce stran.

Jaký vztah má Hledání ztraceného času ke golfu? Senzitivní autor-intelektuál a golf? S překvapením jsem zjistil, že v knize je o hře řeč. V druhém díle nazvaném Ve stínu kvetoucích dívek zmiňuje vypravěč (Proust) fiktivní přímořské městečko Balbec. Líčí zdejší vyšší společnost, přičemž golf je jedním z projevů jejího životního stylu, symbolem bohatství, mládí i dynamiky. „Babička mi dávala najevo jisté pohrdání, protože jsem se teď zajímal jedině o golf a o tenis,“ vzpomíná vypravěč. Svoji budoucí milenku Albertinu nazývá „nevázanou múzou golfu“, ona mu zároveň vytýká: „Nikdy vás není vidět hrát golf nebo tancovat v kasinu…“ Když se dívka Andrée z jedné golfové rundy vrátí s výsledkem „jedenasedmdesát“, pronese Albertina obdivně „ale! Vždyť je to rekord“, načež Oktáv, syn bohatého průmyslníka, opáčí: „Jsem otráven, projel jsem to… Já udělal včera dvaaosmdesát.“ Proust zmínky o hře doplní i lakonickým konstatováním: „Golf člověka navyká samotářským radostem.“   

Ačkoliv Marcel Proust pobýval během života převážně v Paříži, od roku 1905 už se jen soustředil na psaní svého díla a ani příliš nevycházel ze svého bytu (trpěl navíc astmatem). Nesmírně citlivě vnímal veškerý život, vnitřní i vnější. Podrobně popisuje i některé projevy moderního světa, například telefon, automobilismus či aeroplány. Vše zachycuje svým jedinečným (a složitým) stylem, mimořádně obsáhle, hluboce i přesně.

Golf se ve Francii začal hrát v roce 1856 v lázeňském městečku Pau, na úpatí Pyrenejí. V roce 1899 bylo v zemi 13 hřišť (pět z nich existuje dodnes). V roce 1900 se na jednom z nich, nacházejícím se uvnitř dostihové dráhy v areálu Compiégne u Paříže, uskutečnil i historicky první golfový turnaj na olympijských hrách. Mezi tou třináctkou je i hřiště u mořského pobřeží v Normandii, u letoviska Deauville. Jen kousek odtud Proust kdysi pobýval a čerpal inspiraci pro literární Balbec. Mondénní hosty přímořských lázní, nesoucí golfové vaky na rameni, zde mohl vidět na vlastní oči.

Výskyt golfu v Hledání ztraceného času ilustruje tehdejší postavení hry. V kontinentální Evropě do roku 1914 byl golf pouze sportem nejvyšších vrstev a byl úzce spojený s lázeňskými lokalitami. Když autor zmiňuje golf, klade ho do stejné roviny jako exkluzivní jezdectví a jachting (vypravěč své milované Albertině chce zakoupit jachtu, ale i automobil Rolls-Royce).

Jen těžko si dnes dokážeme představit ten hluboký příkop, který se nalézal mezi většinovou populací a malou hrstkou vyvolených, kteří před první světovou válkou mířili ke golfu. Některé publikace mapující historii golfu na evropském kontinentu hovoří o době do roku 1914 jako o výhradně „aristokratické“ etapě. Období meziválečné pak označují jako buržoazní či velkoburžoazní; to platí rovněž o československém golfu, který do roku 1938 čítal jen pár set osob a v čele Golfového svazu ČSR stál velkoprůmyslník baron František Ringhoffer. Teprve poválečný vývoj situaci mění, ale jen pozvolna. Nikoli po roce 1945, ale až od roku 1970 přichází na Západě sociální demokratizace v přístupu ke hře, postupně se k ní dostávají i příslušníci středních vrstev. Velkou popularitu a všeobecný rozvoj nakonec přineslo až období 1985–2010, a to včetně České republiky.

Kdybych žil v době Marcela Prousta, golf bych nehrál. O jeho existenci bych ani nevěděl, protože mí předci ke společenské elitě nepatřili. Golf v Hledání ztraceného času má pro mě dnes kouzlo podobné, jako když vidím impresionistické obrazy, na kterých jsou jachty pohupující se na vodní hladině. Je to elegantní svět belle époque a lázeňské prostředí normandského pobřeží je výrazem klidu a krásy. Ale zároveň už golf, tenis, telefon i automobily zosobňují změny, které na člověka ve 20. století čekají. Přinesou jak rozvoj hry, tak války i lidské utrpení.

- ANDREJ HALADA