SÁRA KOUSKOVÁ: Asi jsem víc trpělivá, než vybíravá

O ROZHOVORU SE SÁROU Kouskovou jsem přemýšlel od chvíle, kdy jsem se dozvěděl o jejím tréninku s třiceti nejlepšími amatérkami na světě v Augustě. Dokonce tam měla tolik času, že si do bloku stačila načrtnout pár skic s tím, že si jamky později domaluje. Ještě k tomu nedošlo, a pokud vše půjde tak jako doposud, ani k tomu jen tak čas nenajde. I když kdo ví… Jakmile se však sezona uzavřela, nebylo co řešit. Titulní strana a velký rozhovor, naprosto zaslouženě. Nikdo z českých hráčů zatím do Evropy nevletěl tak jako tahle čerstvě vystudovaná bakalářka umění z texaského Austinu. „Přijeď na Zbraslav do prádelny…“ dostal jsem okamžitou odpověď. A z prádelny byla najednou Prádelna, příjemná místní kavárna a povídání nad čokoládovým dortem, které by klidně mohlo pokračovat až doteď.

- S ROBINEM DRAHOŇOVSKÝM

 

TVŮJ GOLFOVÝ PŘÍBĚH BY UŽ DNES VYDAL NA ÚTLOU KNÍŽKU. ASI BY SE SKLÁDALA ZE SPOUSTY VTIPNÝCH KAPITOL A MĚLA ŠŤASTNÝ KONEC. JAKOU VĚTOU BY ZAČÍNALA? Ten příběh ještě zdaleka neskončil a první věta se přeci píše až na konec. (smích)

TO JE PRAVDA, TAK POJĎME ASPOŇ PÁR KAPITOL NAPSAT A ZAČNĚME TŘEBA – BYŤ SI VŠICHNI MYSLÍ, ŽE JSI Z PRAHY – V KARLOVÝCH VARECH. KDE TO VŠECHNO ZAČALO? V akademii pana Kopty, kde tehdy trénoval mladý trenér, s dlouhými vlasy, které si pak ostříhal a dnes je má zase dlouhé, a vlastně to málokdo ví, když dnes dělá něco úplně jiného. A jmenuje se Michal Voigts. Můj první trenér a člověk, který mě ke golfu přivedl. I když vůbec první začátky byly samozřejmě s taťkou na Cihelnách a pak různě mezi Olšovkami, Cihelnami a nafukovací tenisovou halou v Březové, kde jsme chipovali do deštníků – to mě mimochodem moc bavilo. A pak můj první turnaj na Cihelnách na hřišťátku Honey Course, kde jsme se jako děti nejvíc vyřádily, vše opravdu odstartoval.

KDO NA TEBE MĚL NEJVĚTŠÍ VLIV? Po stránce disciplíny a řádu táta. Pocity, emoce a to, jak pracovat s hlavou, byly na mamce. Mamka byla vlastně můj první psycholog. Hodně mi pomáhala už ve škole, třeba s tím, jak se vyrovnat se situací, když na vás ostatní děti jako na golfistku koukají divně.

PAK TĚ RODIČE PŘESTĚHOVALI NA ZBRASLAV. BYLA TO PRO TEBE VELKÁ ZMĚNA? Vlastně to bylo nejdřív do Průhonic, Zbraslav přišla až o rok později. To mi bylo nějakých sedm let, takže to pro mě tak velká změna nebyla, ale ve Varech to mám pořád ráda a ráda se tam stále vracím.

NA ROZDÍL OD JINÝCH JSI ZVOLILA POMĚRNĚ NEZNÁMÉHO TRENÉRA, PAVLA NIČE MLADŠÍHO. KDO TI HO DOPORUČIL? Michal Voigts, když jsme se stěhovali a rodičům radil, u koho v Praze pokračovat.

JAKÝ VŮBEC PAVEL JE? VÁŠ ZPŮSOB TRÉNINKU A KOMUNIKACE JSOU PRÝ AŽ ABSTRAKTNÍ? No, to je asi pravda. Málokdo Pavla zná. Dřív pracoval se Zuzkou Mašínovou a dovedl ji v roce 2008 až k vítězství v Order of Merit na Swedish Golf Tour a kartě na Ladies European Tour. On je vlastně taková tichá síla, co se nikam nehrne. Je víc rodinný typ a má v sobě spoustu informací, které postupně vyplouvají na povrch. Stále na sobě pracuje – pořád něco studuje a vzdělává se. Hledá stále nové věci, což je na něm skvělé. Trénuje mě od sedmi let a spolu se postupně oba posouváme dál.

V ČEM JSOU VAŠE TRÉNINKY A KOMUNIKACE JINÉ? Jsou specifické. Spousta lidí si představí trenéra jako vůdčí osobnost, která o všem rozhoduje. My jsme spolu začínali na půlhodinách jednou za týden až čtrnáct dní. Něco jsme si řekli, on udal směr a já šla sama trénovat. Pak jsme vše zkontrolovali a řekli si něco dalšího. Spousta práce byla na mně, individuálně na tátovi. To mi i nejvíc pomohlo později v Americe na univerzitě, kde jsem byla sama schopna se dál rozvíjet. Stačilo, abychom si něco řekli nebo napsali, a já věděla, co trénovat. Vlastně jsem i sama zjišťovala, co je pro mě dobré v tréninku dělat. To je možná ta zmiňovaná abstrakce. (smích) Pavel není jen švihový trenér, je i můj mentor, který mi vždy popisoval všechny etapy, které přijdou. A měl obvykle pravdu.

NA DRUHOU STRANU JSI SE TAKÉ ROZHODLA PRO GYMNÁZIUM OTY PAVLA. JAKÉ VOLITELNÉ PŘEDMĚTY SIS VYBRALA? No, to je teď už skoro golfová škola, (smích) ale jaké předměty jsem si vybrala, to musím hodně zavzpomínat. Nejsem matematik, takže to byly sociálně zaměřené semináře, třeba ze společenských věd nebo dějiny umění. Jako seminář jsem si vybrala i angličtinu a jako další jazyk francouzštinu.

TAKŽE I UMĚLECKÉ ZAMĚŘENÍ NA UNIVERZITĚ DÁVALO SMYSL? Rozhodnutí, co studovat v případě umění, je potřeba udělat už v momentu, kdy podáváte přihlášku. Přidávat si obory později nejde stíhat a také bylo pár lidí, co mi to rozmlouvali. Kombinovat golf a studium umění je časově velmi náročné, ale chtěla jsem to zkusit. Vlastně jsem uměleckým prostředím nebyla do té doby vůbec dotčená, a nakonec se mi díky tomu otevřely úplně nové obzory, které jsem, aniž jsem to tušila, hledala. V podstatě se to narodilo tak nějak náhodou a samo, záměr ani hlubší smysl to nemělo. No a dnes jsem vystudovaná bakalářka umění.

KDYBYCHOM SE VRÁTILI K TEXASU, CO TĚ ŽIVOT V AMERICE NAUČIL? Pěkné bilancování. Odcházela jsem tam jako čerstvá absolventka gymnázia Oty Pavla ze Zbraslavi a s částečně zcestovanou Evropou. Amerika mi k tomu přidala to nejdůležitější – nadhled. Začnete zjišťovat, že existuje mnohem víc sfér, vrstev, národností, kultur, jazyků nebo druhů kuchyně a na své domácí prostředí, včetně Evropy, začnete koukat z většího odstupu. Najednou zjistíte, co pro vás Evropa a domov znamenají, co je součástí vaší osobnosti, kam se chcete ubírat, co se vám líbí nebo jen co chcete dál dělat. Máte srovnání odlišných světů a uvědomíte si, co je pro vás opravdu důležité nebo jaké možnosti se před vámi otevírají. Právě na texaské univerzitě bylo možné v podstatě vše, co si člověk vymyslel. Limitem, co vytvořit, byla jen vaše hlava. Austin je neuvěřitelně liberální a empatické místo, kde se může prosadit kdokoli. Stačí jen chtít být v něčem dobrý.

JDE TEDY VÍC O TO, V SOBĚ OSOBNOST NAJÍT? Především u nás na fakultě umění to bylo hodně šílené a já, když jsem neměla obarvenou hlavu, jsem byla minimálně divná. (smích) Navíc o to divnější, že celá fakulta byla složená z hodně zvláštních lidí, hlavně v tvorbě nebo uměleckém projevu, kde to bylo vyhnané až do extrému. Ti, co studují design nebo architekturu, jsou ještě relativně normální, ale umělci nebo performeři, kteří tvořili, to si občas řeknete, že snad žijí na jiné planetě. Na druhou stranu mi to hodně otevřelo oči, naučila jsem se toleranci nebo tomu, nebát se nahlas vyjádřit svůj názor a dokázat se prosadit, i když si člověk hlavu neobarví.

TY JSI ALE BYLA SPORTOVKYNĚ, MĚLA JSI TO SNADNĚJŠÍ? Ani ne, spíš jsem byla pro všechny o to divnější. Studenti, kteří reprezentují univerzitu ve sportu, jsou trochu elita a jít mezi spolužáky malovat v tričku s nápisem Texas Golf pro ně bylo nepochopitelné. To jsem pak byla tou „divnější na druhou“.

POJĎME ALE KE GOLFU. POPRVÉ JSI O SOBĚ DALA VĚDĚT V ROCE 2021, KDY JSI JAKO PRVNÍ DOMÁCÍ HRÁČKA VYHRÁLA TURNAJ LETAS. BYL TO MOMENT, KDY SES ZAČALA PŘIPRAVOVAT NA PROFESIONÁLNÍ KARIÉRU? Spíš bych řekla, že jsem se na ni připravovala celý život. Vedl mě k tomu od začátku jak táta, tak později trenér Pavel. Základ k tomu asi položily už také vystřihovánky golfistů na zdi u mě v pokoji.

VÁŽNĚ, KDO KONKRÉTNĚ? Tiger, samozřejmě, a také Annika Sörenstam, Lorena Ochoa, Michelle Wie, Lexi Thompson, Jordan Spieth – ten asi nejvíc –, Justin Rose, Rory, spousta těch nejlepších. Kdybych se ale vrátila k formální přípravě, tak ta začala někdy v roce 2020. Vlastně mi k tomu hodně pomohl covid, kdy byl čas na přípravu nebo na to, řešit další administrativní věci. Dokonce jsem se rozhodla zůstat na čas v Evropě a školu řešit jeden semestr jen on-line.

VZPOMENEŠ SI JEŠTĚ NA SVÉ POCITY, KDY JSI PO ÚSPĚŠNÉM ABSOLVOVÁNÍ KVALIFIKAČNÍ ŠKOLY MUSELA VOLIT MEZI DOKONČENÍM ŠKOLY A KARTOU NA LET? Docela živě. Vůbec celé ty dva týdny ve Španělsku byly hodně intenzivní a takové nahoru dolů. Jen se probojovat do finálového turnaje byla jak velká zkušenost, tak silný zážitek. Dodnes jsem ráda, že jsem oba finálové turnaje absolvovala. Daly mi do další sezony hodně.

PRÝ JSTE DOKONCE O CELÉM PŘÍPADU ZAČALI MLUVIT JAKO O LEX KOUSKOVÁ A POZDĚJI KE ZMĚNÁM V PRAVIDLECH OPRAVDU DOŠLO. Alespoň to něco rozhýbalo. Kontaktovali jsme jak přímo evropskou, tak také (přes mou koučku Kate Golden, bývalou hráčku LPGA Tour) americkou stranu. Vše se nakonec změnilo, ale úplně jinak, než jsme si představovali a potřebovali. Pravidla pro amatérky jsou dnes naopak daleko tvrdší. Změnila se jak v Evropě, tak v Americe.

SAMA JSI V JEDNOM ROZHOVORU Z ČERVNA PROZRADILA, ŽE ZÁKLADEM JE DOBRÝ PLÁN. ROZDĚLIT SI SEZONU NA POLOVINY, V PRVNÍ SI UHRÁT DOSTATEK BODŮ A DRUHOU HRÁT BEZ VELKÉHO STRESU. Z DNEŠNÍHO POHLEDU: NEBYLO TO PONĚKUD ODVÁŽNÉ, AŽ DRZÉ? Spíš sebevědomé, ale plán se postupně vyvíjel. Například jsme do něj museli zařadit i dva turnaje Ladies European Tour a v tu chvíli se celý plán stal o hodně těžším: Jet na všechny turnaje a pokusit se získat co možná nejvíce bodů. Sám Jakub mi dával šanci tak 30 procent, že si kartu dokážu uhrát. I když teď říká, že mi věřil na 80 procent, ale nechtěl mě prý dostávat pod tlak. (smích) Sama bych ale celou sezonu rozdělila spíš na třetiny. Ta první byla ještě Amerika, druhá do turnaje LET v Německu, poslední pak byl úspěšný konec, ale sezona ještě nekončí… Ještě mě čeká Austrálie, takže to jsou možná čtvrtiny. Když se ale dnes ohlédnu, tak vidím, že celý ten plán byl vlastně hodně bláhový. Naštěstí jsem si to neřekla, jen hrála a podařilo se to nad očekávání.

MEZI PROFESIONÁLKY JSI VSTOUPILA DRUHÝM MÍSTEM NA ZBRASLAVI. VYPLNILA SE TVÁ OČEKÁVÁNÍ? Spíš to pro mě bylo takové malé osobní vítězství.

PAK PŘIŠLO 13. MÍSTO V BEROUNĚ A JEN O TŘI TÝDNY POZDĚJI PRVNÍ PROFESIONÁLNÍ TITUL V MÁLAZE. JAKÉ BYLY POSLEDNÍ TŘI JAMKY? Ty byly krásné a velmi emotivní. To, že vedu o jedinou ránu, jsem ani netušila. Hra se mi dařila, hřiště mi připomínalo ta, která jsem znala z Texasu, včetně bermudy, a celý den jsem si až do 16. jamky užívala. Tam jsem ale poprvé uviděla leaderboard za greenem, na kterém jsem byla o ránu druhá. Dva putty do paru a přede mnou byla těžká předposlední jamka, kde se mi navíc předtím moc nedařilo. V prvních dvou kolech to byl jen zachráněný par a bogey. Po agresivním drajvu jsem ale našla míček na fairwayi. Od rána mi navíc Jakub kladl na srdce, abych byla trpělivá, že mi tam nějaký dlouhý putt nakonec spadne, i kdyby to mělo být až na posledních dvou jamkách. A to se přesně stalo na sedmnáctce – z pěti metrů přímo do jamky a na birdie. To bylo za celý den poprvé, co jsem radostí i zatnula pěstičku. Na osmnáctku jsem pak šla relativně v klidu, a nakonec puttovala ze dvou metrů do birdie. Byl z toho ale jen par. Celé kolo jsem tak šla za −5 a měla pocit, že jsem na posledních dvou jamkách plán nesplnila. Mnohem víc než já byl ale v závěru nervózní caddie Jakub. (smích)

KEDÍK BYL NERVÓZNÍ VÍC NEŽ TY? Ano, dokonce mi poslední putt přečetl obráceně, místo do kopce mi řekl, že je z kopce. Spíš ale jen chtěl, abych dohrála v klidu v paru. On na rozdíl ode mne už výsledek znal a věděl, že dva putty budou stačit. První vítězství a velká radost. Možná i díky zpožděnému leaderboardu na 16. jamce jsem si na sebe žádný tlak nevytvořila.

JAK MOC SE SPOLÉHÁŠ SAMA NA SEBE? Když jsem si jistá, tak se na sebe spolehnout dokážu. Když jsem na vážkách, tak se potvrzení nebo pomoc někoho dalšího vždy hodí.

NA HŘIŠTI PŮSOBÍŠ POMĚRNĚ SEBEJISTÝM, AŽ KLIDNÝM DOJMEM. CO KDYŽ ALE NĚCO POKAZÍŠ NEBO MÍČEK LETÍ ÚPLNĚ NĚKAM JINAM? ZAHRAJÍ SI PAK S TEBOU EMOCE? Také jsem měla období, kdy jsem na sebe dokázala být hodně naštvaná. Přestupem k profesionálkám se ale hodně změnilo a snažím se být umírněnější. Pořád je to golf a měl by být slušným způsobem i prezentován. Je dobré omezit třeba nějaká zbytečně explozivní a hlasitá vyjádření.

BÝVÁ NEPSANÝM PRAVIDLEM, ŽE DALŠÍ TURNAJ PO PRVNÍM VÍTĚZSTVÍ SE NEPODAŘÍ ZOPAKOVAT. CO SE O TÝDEN POZDĚJI VE ŠVÉDSKU STALO? Nějak mi to hřiště nesedlo a udělala jsem také spoustu chyb a špatných rozhodnutí. Hlava už byla zkrátka unavená. Měla jsem za sebou spoustu cestování a vinou náročného letu jen týden volna. Hlava si prostě dělala, co chtěla.

A DRUHÝ, TŘETÍ TITUL? JAK TI ROSTLO SEBEVĚDOMÍ? Tam už jsem byla odpočatá. Ani jsem to nijak zvlášť nevnímala a bylo to pro mě spíš takovým příjemným překvapením. Být dva týdny po sobě ve finálové skupině a bojovat o titul, a s ještě větším klidem než na tom předchozím, to mě bavilo. Ve švédském Jönköpingu to byl boj, v němž se chleba lámal po dvanácté jamce a zlomil se definitivně až eaglem na čtrnáctce. Nebýt pak škytavky na poslední jamce, mohlo to být ještě o ránu lepší. Ve švýcarském Puidoux už to byla jízda na vlně. Bavilo mě hrát, využívat šance a čekat, co mi ten den hra přinese. Golf na mě byl ten den prostě hodný. (smích)

VŠICHNI MÁME PŘEDSTAVU, ŽE S HRÁČEM CESTUJE CELÝ TÝM, BYDLÍ V LUXUSNÍCH HOTELÍCH A NA TURNAJE PŘIJÍŽDÍ V LIMUZÍNĚ. JAKÉ TO JE NA LETAS? Celá série byla skvělá už proto, jak mi pomohla si uvědomit, že každý si musí vše a sám od začátku odpracovat, aby si pak mohl všeho vážit. Člověk si třeba může říct, že až si jednou ty peníze vydělám, budu si to moct dovolit. Teď holt pojedu autobusem, teď se zkrátka maká. Vlastně ani tak, abych žila v luxusu, nejsem vychovaná a ani si to nepřeju.

PROTO BYDLÍŠ V RODINÁCH? NAHRAZUJÍ TI DOMÁCÍ ZÁZEMÍ? Celá ta podpora rodin byla krásná. Třeba v Dánsku se mi nedařilo, ale moc mi fandili a dodnes jsem s nimi v kontaktu. Po každém turnaji mi píšou a sledují moje výsledky. Na druhou stranu je to i svazující. Také oni mají svá očekávání a nechcete je za jejich podporu zklamat. Kolikrát se stane, že se vám třeba nabídnou i jako kedíci a pak jsou nervózní víc než vy. Ve Švédsku mi dokonce rodina po dobrém výsledku připravila oslavnou večeři. A ty čerstvě ulovené ryby byly skvělé.

TY OPRAVDU JEDEŠ Z LETIŠTĚ RADĚJI AUTOBUSEM? JAK TO S CELOU VÝBAVOU SAMA ZVLÁDNEŠ? Asi jsem povahou dobrodruh, a hodně mě to navíc baví. Zvláště když nemusím pospíchat a mohu si vše dopředu vymyslet. Pak mám šanci i hodně vidět a poznat. Řešit i malé problémy po cestě mě prostě baví. Třeba jak si koupit správný lístek, nastoupit na správný autobus nebo se neztratit.

STÁLE TĚ VÍDÁME V UNIVERZITNÍM OBLEČENÍ S LOGEM LONGHORNS. TO TĚ NIKDO ZE SPONZORŮ NEMÁ ZÁJEM OBLÉKAT? Asi má, ale stále hledáme ten správný moment. Oblečení z univerzity mám hodně, je nové a záleží mi hodně na udržitelnosti. Proč mít doma spoustu dalšího nového oblečení, přehazovat ho vidlemi a ani nemít šanci ho využít? Asi jsem víc trpělivá než vybíravá.

JE TO SVÝM ZPŮSOBEM I VZTAH K UNIVERZITĚ? Určitě. Byl to navíc Austin, který je na svůj tým hodně hrdý. Longhorns je jejich a také pořád můj svět, moje rodina.

CO BYLA LETOŠNÍ NEJVĚTŠÍ ZKUŠENOST? Že když je člověku dobře, udělá si to, jak potřebuje, něco tomu při tréninku dá a pak to nechá plynout a věří svému procesu a sobě, tak to dobře dopadne.

A NEJVĚTŠÍ ZÁŽITEK? Těch bylo strašně moc, ale jeden, který vyčnívá, je Anglie a Justin Rose s manželkou. Byl to vlastně jeho nápad, připravit pro nás turnaj, jaký sám zná z PGA Tour. Takovou ochutnávku, jak by to jednou možná mohlo vypadat. A taky to tak bylo a bylo to moc hezké. Rose je obrovská osobnost. Justin na mé zdi hvězd byl, i když jsem ho neměla až tak úplně nastudovaného jako třeba Jordana, ale poté, co jsem vedle něj a jeho ženy seděla na večeři a měla možnost si s nimi popovídat, se pro mě obrovským vzorem stal i on. Také on se mimochodem ptal na moje oblečení, proč stále hraju v univerzitním. Je neuvěřitelně lidský a bylo na něm vidět, jak mu na nás záleží. Nebyl jen jménem v názvu turnaje, byl tam pro nás.

A ČOKOLÁDA? POŘÁD JI MÁŠ JEN NA PŘÍDĚL, ZA ODMĚNU NEBO NA TRUDOMYSLNOST? Čokoládu si dám ráda kdykoli. Je to trochu taková moje obsese. Kolikrát se mi stane, že ji hledám v bagu ve chvíli, kdy tam zrovna není a potřebovala bych ji. (smích)

JAK VŮBEC ODPOČÍVÁŠ? POŘÁD JEŠTĚ ŘEŽEŠ DO DŘEVA NEBO MALUJEŠ A DOMALOVALA JSI VŮBEC TY SKICI Z AUGUSTY? Zatím jsem se k tomu nedostala, není na to čas a klid. Tak snad v zimě.

CO TĚ NAPOSLEDY NEJVÍC ROZESMÁLO? Video, které pro mě připravili kamarádi po vítězství v žebříčku LETAS. To mě rozesmálo na 17 krásných minut. Zažila jsem směsici dojetí, slz štěstí a hysterického smíchu, protože to bylo něco neuvěřitelného.

ČÍM TO JE, ŽE JSOU U NÁS I V GOLFU HOLKY PROSTĚ LEPŠÍ? Nechci nás shazovat, ale mezi muži je a bude konkurence stále větší. Na druhou stranu máme spoustu pracovitých holek, které se tam dostaly díky své píli. Právě ta nadstavba klukům trochu chybí a těch hyperpilných je velmi málo, ale rodí se nová generace a bude dobrá. Ať už to bude Jirka Zuska, nebo Filip Jakubčík – těm moc věřím. Oba mají šanci prorazit mezi nejlepší na světě. Mezi holkami by to mohly být velmi brzo Denisa Vodičková nebo Patricie Macková.