10 PRAVIDEL, která při rekreační hře neřešíme

DOUFÁM, ŽE TÍMTO tvrzením nikoho neurazím, ale na veřejných hřištích si golfisté postrkávají míčky do lepší pozice častěji než hráči v soukromých klubech. Myslím, že to docela dokážu posoudit, protože jsem hrál půlku života na veřejných hřištích a půlku na privátních.

Nemá to co dělat s morálkou. Pravidla slušného chování dodržují golfisté z veřejných hřišť stejně dobře jako kdokoli jiný, ale prostě bývají obecně toho názoru, že kvalita hracích ploch je opravňuje k tomu, aby si příležitostně míček „pošoupli“. Víte přece, co mám na mysli: Jen tak přistrčit míček hlavou hole o pár centimetrů, na ten malý hrbolek. Komu tím člověk ublíží?

Třeba Jack Nicklaus vždycky prohlašoval, že pravidla by měla hráči dovolovat, aby si míček vyndal z divotu. A veřejné hřiště, na kterém jsem vyrůstal, bylo v podstatě jeden obří divot. Řešili jsme to tak, že tzv. „zimní pravidla“ u nás platila celoročně. Jen když se hrálo o nějaké větší sumy, trvali jsme na tom, že se míč hraje tak, jak leží – a když člověk odpálil do lesa a šel odtamtud hrát, musel neustále tleskat, dokud míček neodehrál.

Bobby Jones tvrdil, že existují tři druhy golfu: všední golf, soutěžní golf a vrcholový golf. Ten první je jako kráčet po spáře v chodníku. Ten druhý jako jít po provaze dva metry nad zemí. „Vrcholový golf je chůze po visutém laně a bez záchranné sítě,“ říkával. Většina golfistů, které znám, chodí po pevné zemi a pravidla viděli možná tak z rychlíku.

Kam tím mířím? Následujících 10 pravidel neřešíme při onom všedním – nikoli soutěžním – golfu, zatímco kdybychom hráli důležitý turnaj (jako třeba US Open nebo klubový šampionát), určitě bychom je dodržovali. Většina z nás naštěstí takové turnaje nikdy nehraje.

1 Tři minuty na hledání

Pravidla povolují tři minuty, ale mí kamarádi se po 10 minutách teprve začínají do hledání pořádně obouvat. Zato můj třetí nejoblíbenější pravidlový rozhodčí David Fay říkal: „Jsem jednominuťák. Když míček nenajdu do minuty, kašlu na něj.“

2 Davidovo listové pravidlo

Hlavně při hře na podzim máme dohodu, že když se nám míč ztratí v napadaném listí, můžeme ho bez trestu dropnout tam, kde si myslíme, že by měl být. V jamkovce už pak takovou jamku ale nemůžete vyhrát, jen vypůlit. Pravidlo se jmenuje podle Davida Andersona, někdejšího skvělého sloupkaře sportovní rubriky New York Times.

3 Mulligan

Tento skvělý vynález se zrodil na prvním odpališti Winged Foot, kde místní člen jménem Mulligan vždycky trefil fairway až napodruhé. Dnes se hrají mulligany po celém světě.

4 Gimmie

V jamkovce je to oficiálně posvěcená praxe, ale objevuje se i v klubových turnajích hraných na rány. Na prvních jamkách se většinou gimmie nedávají, ale na druhé devítce už se doklepávání neřeší, a jakmile jste bez šance na výhru, darují vám klidně i metrový putt. Jistý chlápek jménem Pelé hraje od 1. jamky tu třetí variantu.

5 Zapsání skóre do WHS

Není to přísně vzato pravidlo, ale očekává se, že do systému zadáte každé skóre, které zahrajete, abyste si vedli přesný handicap. Ješitní golfisté tam zapisují jen dobré výsledky, ti vyčůraní zase jen ty špatné.

6 Víc než 14 holí

Když dostal Wesley Bryan při pondělní kvalifikaci na turnaj PGA Tour trest čtyř úderů, protože si omylem vzal do bagu dvě sedmičky, mí kamarádi mohli puknout smíchy. Viděl jsem golfisty, kteří ani headcoverů neměli míň než 15.

7 Poradce

Čím jsi to hrál? Někteří z nás si před odpalem na tříparu udělají malý průzkum mezi ostatními.

8 V zájmu bezpečnosti

Posunout si míček dál od kořene stromu, nebo i od kmene, může být rozumné řešení. Stejně tak očistit si míček na fairwayi od bláta. Když přemístíte volný přírodní předmět, a míček se vám kvůli tomu pohne, je to bez trestu. Stejně jako dropnout si míček na té straně zpevněné cesty, která je blíž jamce, namísto náležitého „nejbližšího místa úlevy“. Je dovoleno vzít si úlevu od nepohyblivých závad, jako jsou části závlahového systému, protože narušují koncentraci. A nemusíte vždycky řešit ani rozdíl mezi červenými a žlutými kolíky a klidně dropnout na pro vás příznivém místě v případě všech trestných oblastí, jako by každá byla podélná (červená).

9 Ztráta rány i vzdálenosti u odpalů do autu

Teď už se to smí (pokud je to uvedeno v místních pravidlech), ale my to děláme už léta: Nevracíte se na týčko, dropnete a hrajete čtvrtou ránu. Akorát my považujeme aut za vodní překážku, takže jde o ránu třetí.

10 Natýčkování míčku před kameny

Počkejte, to je proti pravidlům?

Můj druhý nejoblíbenější pravidlový rozhodčí byl Frank Hannigan, který působil v letech 1983–1988 jako výkonný ředitel USGA. Na US Open 1985 přišel Denis Watson o vítězství kvůli dvěma trestným ranám, které dostal za to, že čekal déle než 10 vteřin na to, až mu do jamky spadne míček, který balancoval na jejím okraji (skončil nakonec o ránu druhý). Když jsem se později Hannigana zeptal, co by v té chvíli jako rozhodčí dělal, odpověděl: „Stoupl bych si někam, odkud bych to neviděl.“

Mým největším oblíbencem, pokud jde o pravidla, byl otec Bobbyho Jonese řečený Plukovník, který občas na Masters zaskakoval jako turnajový činovník, když byl tento turnaj ještě v plenkách. Podle našeho odborníka na Augustu National, Davida Owena, jednou zavolali Plukovníka, aby rozsoudil pravidlovou otázku. Předtím přišel přívalový déšť a jistý hráč teď žádal úlevu od náhodné vody na 12. jamce, poblíž Rae’s Creek.

„Jak na tom jsi vzhledem k paru?“ zněla první Plukovníkova otázka.

„Plus osmnáct,“ odtušil hráč.

„Tak proč to ksakru vůbec řešíš?“ řekl Plukovník. „Pro mě za mě si to třeba natýčkuj!“

Jak Owen i další historikové podotýkají, neřekl to přesně takhle – ve skutečnosti to vyjádřil peprněji. Ale hlavní je, že tento jeho výrok vystihuje zdravý přístup k pravidlům.

- JERRY TARDE