Persona non grata

Pojďme na chvíli předstírat, že si zasloužíte poklonu. Právě jste se stali členem prestižního soukromého klubu, místa, kde se s přáteli můžete uvolnit, dopřát si pár drinků, hrát, trénovat a na chvíli uniknout těm přízemním starostem, jako je vlastní kariéra nebo rodina. A navíc, pokud vás nezruinoval vstupní a herní poplatek, nepatříte asi mezi ty, kdo by žili od výplaty k výplatě. Nebo jste se jen uměli narodit a je mnoho golfistů, kteří by obětovali vlastní malíček, aby si s vámi mohli vyměnit místo. Zkrátka si vedete dobře.

Co v dnešní době musíte provést, aby vás prestižního soukromého z klubu okamžitě vykázali?

Pojďme ale od těchto zdvořilostí k něčemu vážnějšímu – i když také trochu trapnějšímu. Mít členské číslo na prestižní adrese neznamená, že máte ve všem volnou ruku a můžete si dělat, co se vám zrovna namane. I tady existují jakési hranice, při jejichž překročení vás mohou nemilosrdně vyhodit – a kvůli špatné reputaci už se nemusíte nikdy dostat zpět. Některé kluby jsou volnomyšlenkářské, jiné připomínají skoro chrámy, což tyto hranice samozřejmě posouvá. Vaší jedinou povinností je se pak podle nastavených pravidel chovat. Existují však přestupky, které se patrně ani vám nikdy nepodaří překonat.

Začněme jedním z nejzávažnějších hříchů v golfu: podváděním. Je to i jeden z nejrychlejších způsobů, jak se z klubu pakovat, a stává se i v těch nejlepších častěji, než byste očekávali. Uveďme si alespoň jeden z klasických případů, který se odehrál v jednom ultra exkluzivním klubu v Hamptonu, kde se to hemží modrou krví. Nebyl to sice člen, kdo byl v tomto případu viníkem, ale pádná reakce okolí ukazuje, jak moc se podvádění v této nejčestnější hře nenosí.

Dotyčný hráč byl pouhým hostem klubového turnaje, který na slepém tříparu poslal míček přímo na vlajku. Green tehdy skrývala velká duna a celá skupina předpokládala, že to byla jedna z těch skvělých ran, které jdou přímo po jamce. Zmatek nastal až poté, co míček nebyl k nalezení. Nakonec host oznámil, že svůj míček našel v bunkeru za greenem. Zahrál další skvělou ránu a balonek skončil metr od vlajky. Když se ale caddie natáhl pro vlajku, všiml si míčku, který už v jamce byl. Hole-in-one, ale s velkým vykřičníkem.

Caddie vylovil míček z jamky a zadíval se na ohromeného člena klubu. Ten neváhal, zvedl z greenu druhý míček, který host očividně pohodil v bunkeru, a hodil mu ho zpět. Poté nařídil nosiči, aby hosta z klubu vyprovodil, a při loučení mu sdělil jedinou větu: „Už nikdy se sem nevracej!“

V klubu na Long Islandu jeden člen zvýšil hlas na generálního ředitele poté, co mu bylo řečeno, že by neměl stolovat na venkovní terase – člen byl totiž na terase i se svým potomkem v sekci, která byla vyhrazená pouze pro dospělé. „Ne, neodejdu, jsem zde členem a jen sedím venku na verandě,“ oponoval řediteli. Vše zaslechl majitel klubu a zeptal se ředitele, proč muž sedí tam, kde nemá. Ředitel vysvětlil, že člen jeho pokyn neuposlechl.

„Přineste mi mojí šekovou knížku,“ řekl majitel. Pak vypsal šek na částku rovnající se vstupnímu poplatku. Po obědě se člena osobně zeptal, jak mu chutnal steak. „Byl výtečný,“ odpověděl člen. „To doufám, že byl, protože to byl v našem klubu váš poslední,“ řekl majitel a předal mu vypsaný šek.

Dosažení požehnaného věku, nebo dokonce plnohodnotné senility přináší určité výhody, ale čeho je moc… V jednom noblesním klubu nedaleko Los Angeles, jehož členy jsou obvykle významní sportovci a jiné osobnosti, si patriarcha rodiny, která zde byla členem po celá desetiletí, ve stáří osvojil zvláštní zvyk: znečišťoval sprchy. To se samozřejmě nedalo akceptovat a byl požádán, aby s tím přestal. Nenechal se odradit a při jedné z dalších návštěv po sobě nechal (k velké radosti personálu pověřeného úklidem klubu) opět dárek na rozloučenou. S okamžitou platností mu bylo členství na čas pozastaveno s tím, že snad přijde k rozumu a před návratem se polepší. Uběhlo pár týdnů bez jediného incidentu, než se opět rozhodl nechat ve sprchách svůj nezapomenutelný podpis. Tím jeho členství skončilo definitivně. Jak se zdá, někteří členové si nejsou schopni uvědomit, jak posvátnou půdou mohou i podlahy ve sprchách být. V jiném klubu byl člen vyloučen jen za to, že se opil a poškodil sklo za barem.

Pokud váš klub nenabízí i kurzy bojových umění, pak jakýkoli fyzický střet s jiným členem na pozemcích klubu neskončí dobře. Jedno z hřišť, které hostilo několik turnajů kategorie major, se muselo vypořádat se složitou situací. Nosič holí okřikl syna jednoho z členů kvůli tomu, že odpálil míček z cvičné plochy na jednu z jamek, čímž ohrozil skupinu jiných hráčů. Tím chudáčkem to otřáslo natolik, že se rozhodlo postěžovat otci. Rodič jednání caddieho, který potomka pokáral, neunesl, a rozhodl se s ním nejen od plic promluvit. Zdroje se rozcházejí, ale shoda panuje v jednom: Otec se do nosiče vší silou opřel.

„Udělal to, co by udělal každý otec, kdyby na jeho potomka jiný dospělý křičel,“ potvrdil jeden z bývalých zaměstnanců klubu, „jenže to nemůžete udělat kedíkovi na jeho domácí půdě a v tak prestižním klubu.“

Caddie putoval do nemocnice a později se domluvil s několika dalšími nosiči, že budou člena vydírat a hrozit mu žalobou, pokud jejich požadavky nesplní. Nicméně nedlouho poté se nosič dopustil dalšího vážného pochybení a z klubu ho vyhodili. Vedení se ale nadále nechtělo opatrným našlapováním v tak citlivé věci zabývat a členství otci dítěte pozastavilo. Ani on už mezi členy klubu není.

Těžko říct, jaká kombinace alkoholu a léků přesně stála za následující aférou. Nicméně právě tyto koktejly bývají nejčastější ingrediencí u mnoha pořádných přešlapů. V jednom z nejstarších klubů v USA se jistý mladý člen rozhodl odehrát kolo ve všední den dopoledne se třemi kamarády posilněn záhadnou směsí, která mu ten den kolovala v žilách. Možná se pak, i vzhledem k tomu, že jeho rodina byla členem klubu již před druhou světovou válkou, cítil natolik sebevědomě a uvolněně, že jeho hulákání popudilo ostatní golfisty, kteří na jeho chování upozornili personál. Krátce poté, co si skupina po první devítce objednala další tři transfuze, projeli bunkerem jamky č. 10. Na jedenáctém greenu poničili jamku a na dvanácté se po jamkovišti rovnou projeli na bugině. V tu chvíli se jejich řádění postavil do cesty caddie jiné skupiny. Nejopilejší z nich se ho pokusil inzultovat, čímž si konečně vysloužil pozornost hlavního klubového profesionála.

V době, kdy se opilec pokusil napadnout i jeho, už se zpráva o dění roznesla po celém hřišti. Skupinu se podařilo zpacifikovat, útočníka dovléci do sprchy a jeho tři kamarádíčky do šaten, kde dostali šanci se z opojení prospat. Co ale čert nechtěl, člen se s tím, že jeho flám skončil, nechtěl smířit. Vykradl se ze sprchy a vběhl na parkoviště, kde začal poškozovat auta. Ředitel resortu a jeho zástupce se ho jali pronásledovat a dostihli až ve chvíli, kdy vběhl na nedaleké nádraží. Až tam ho jeho alkoholem posilněná odvaha dostihla, když se pokusil – zcela nahý – dostat přes kolejiště. Upadl však na hlavu a do bezvědomí. Jak se dalo očekávat, ani tenhle skokan začátečník už v klubu vítán není, ačkoli jeho prarodiče stále ano.

Promile alkoholu v krvi také stálo za jedním z nejpikantnějších příběhů, s jakými jsme se setkali. Stal se to večer před turnajem pro členy a hosty v klubu, kde vás vstupní poplatek vyjde na 150 000 dolarů a kalhoty jsou povinné. Jeden host se klubového turnaje zúčastňoval pravidelně, ale toho roku se musel kvůli zranění omluvit. Přesto se optal svého hostitele, zda by se nemohl ukázat alespoň na slavnostní večeři před turnajem, aby se viděl s přáteli. Doklopýtal tam ovšem už opilý a v objetí dámy, kterou mnozí přítomní podezřívali, že za své služby dostává dobře zaplaceno. Dvojice se pak z večírku vytratila a bezpečnostní kamerový systém i pak na hřišti přistihl in flagranti. Host už nikdy v klubu vítán nebyl a hostitel si vysloužil několikaletý zákaz vstupu.

V jiném klubu, který jeho prezident řídí v podstatě jako neomezený vládce, jeden z členů udělal nějaký průšvih – co se přesně stalo, už nikdo neví, protože historka se vyprávěla tolikrát, že se detaily ztratily – a El Presidente ho vyhodil. Teď už bývalý člen si přiměřeně dlouho počkal, a jakmile emoce trochu opadly, napsal upřímně myšlený omluvný dopis zakončený prohlášením: „Věřím, že ve svém srdci naleznete dostatek milosrdenství a odpustíte mi už jen proto, že to místo miluji. Jsem si dobře vědom skutečnosti, že tak skvělý klub musí vést bastard jako vy.“ Diktátor se nadechl, zasmál se a rozsudek smrti se rozhodl zrušit. Uvědomil si, že ten brzy navrátivší se člen má vlastně pravdu.

Nechápejte prosím tyhle varovné příběhy špatně. Ani nás nenapadlo, že byste se snad do podobně bláznivých eskapád pustili vy a později našli na své skříňce růžový lísteček. (Dokonce jsme zaslechli, že v jistém soukromém klubu jsou o svém vyhazovu členové informováni tím, že obdrží černý kašmírový svetr.) Jste jistě čestným a váženým členem společenství, a třeba právě teď v ruce držíte ten nablýskaný, nový odznak s vaším jménem a číslem, který to dokazuje. Je jen na vás, abyste si ho hýčkali po celá desetiletí – pokud tedy nepodvádíte, jednáte s lidmi uctivě a nikdy nejste na večírku ten nebo ta nejopilejší. Tak a teď už vypadněte a začněte si trochu užívat.

- DAN RAPAPORT