K cíli může vést mnoho cest, někdy i oklikou

NÁVRAT DOMŮ, TEDY DO EVROPY a na Ladies European Tour, může někdo brát jako krok zpět. Já si to ale nemyslím. Je to spíš jiná cesta, která vede ke stejnému cíli, jímž stále je členství v nejvyšší světové lize LPGA Tour. A nejen to – ve hře je účast v evropském týmu pro Solheim Cup, majory a moje už třetí olympijské hry v Paříži 2024. Pro všechno potřebujete body a ty se na Epson Tour sbírají těžko. Hrát v Evropě a před svými fanoušky je pro mě stále nejen srdeční záležitostí, ale dnes i velmi lukrativní podnik. Ještě před rokem si asi nikdo z nás nedokázal ani představit, že se na LET bude hrát o pět milionů dolarů.

Když jsem před čtyřmi lety letěla do Ameriky, ani jsem pořádně nevěděla, do čeho jdu. Jako by mě po devíti letech na Ladies European Tour někdo hodil rovnýma nohama do vody a já se znova učila plavat. Moc jsem se ale na nové prostředí těšila a nakonec si i velmi rychle zvykla. S tím ale přišla také velká zodpovědnost. Přece jenom LPGA je nejlepší a nejtěžší tour na světě.

Je pravda, že mi v začátcích hodně radila Sandra Gal, která se do Sarasoty zrovna přistěhovala z Orlanda. Doporučila mi bydlení ve stejném domě, klub a hřiště a měla jsem také s kým trénovat a hrát. Ale ve spoustě věcí jsem se musela spolehnout sama na sebe. I tak to bylo fajn a nová výzva.

Kolik stojí život na Floridě? Od nuly až po nesmysl. Podle toho, jaké místo si vyberete. Ale řekněme, že rok v Sarasotě a celá sezona na LPGA Tour stojí řádově miliony korun.

Ve Spojených státech mi nejvíc chyběla evropská kultura a atmosféra. Všude musíte jet autem. Kolikrát ve městech nejsou ani chodníky a vše je hodně daleko. Je tu také otázka bezpečnosti – večer si musíte dobře rozmyslet, zda se někam vydáte. Ne každé město je úplně bez rizika. To není jako u nás, kde je v centru i po setmění vždy spousta lidí a máte pocit bezpečí.

Rozdíl mezi Floridou a Evropou jsou služby. V USA je pro vás všude někdo, kdo vám s čímkoli poradí a pomůže. Vlastně se vám nestane, že byste hledali místo na parkování nebo že se vám o auto někdo nepostará. Zvláště na Floridě, kam se lidé stěhují na důchod a kde je o vše dobře postaráno. Hodně na pohodu a komfort. Lidé na Floridě jsou také komunikativnější. Neřekla bych, že přátelštější, ale všichni si s vámi rádi popovídají a popřejí hodně štěstí. Lidé jsou prostě zvědaví, chtějí si povídat, ale pravé přátelství z toho vzniká jen vzácně.

Amerika mi ukázala jiný pohled na život a naučila mě ničemu se neuzavírat. Umím teď operativně měnit rozhodnutí a neupínám se jen na to, co jsem si naplánovala. Jsem otevřená všem možnostem a připravená na všechno, co může přijít. Nikdo nemůže dopředu vědět, co nastane, a cesta k cíli může být někdy pěkně klikatá. Kolikrát se ukáže, že cesta k úspěchu vede úplně jinudy. Teď se otevřelo okno do Evropy a může vést zpět na LPGA Tour.

O Evropě jsem vlastně začala přemýšlet po turnajích v Berouně a Berlíně. Najednou se objevila šance uhrát si kartu na LET, a mít tak větší klid a záložní plán. A nemuset do prosincové Q-series LPGA Tour.

Začátek sezony se spíše nesl ve znamení takového rozehrávání, ale tak to u mě zkraje roku je vždy. Hodně mi pak pomohl Sean, když za mnou po sedmi týdnech, co jsme se neviděli, přiletěl a dělal mi na pár turnajích kedíka. Najednou se začalo dařit, hra si sedla a během 11 týdnů jsem si uhrála nejen sedm top 10, ale i druhý profesionální titul na Ladies European Tour.

Ta změna je fajn i pro ostatní partnery, svým způsobem jim to (stejně jako fanouškům) udělalo radost. Budu trávit víc času v Česku, a tak budu víc vidět. Všichni to přivítali, včetně Seana, ale ten by mě podporoval, ať bych hrála kdekoli. Je to opravdový partner do nepohody, proto jsem si ho přece na konci prosince vzala. Teď mě bude mít minimálně rok pro sebe doma.

Cíle jsou jasné. Hrát o top 10, o majory, o účast v Solheim Cupu a samozřejmě v roce 2024 o svoje třetí olympijské hry, v Paříži. A pak je tu ještě jedna věc. Čeká nás jako členky LET velké hlasování. Pokud se rozhodneme správně, budeme hrát přímo o karty na LPGA Tour. Nebude jich moc, ale minimálně pro tři nejlepší to může být vstupenka do nejvyšší ligy. Golf se mění a muži budou hrát na DP World Tour příští rok také o 10 karet na PGA Tour, tak by nám jich alespoň pět mohli dát.

Mít vedle sebe na turnajích další české hráčky bude super. I když jsme každá z nás jiná, jsme jedna parta. Nejen s hráčkami, ale i s kedíky. Jednou to muselo přijít a je to moc fajn. Nevnímám to jako konkurenci, spíš je to pro všechny velká výhoda: Nikdo nebude mít pocit, že je na turnaji sám. Když jsem začínala já, měla jsem oporu jen v Zuzce Kamasové a teď, po 11 letech, je nás na tour pět! Sama jsem překvapená, jak jsou všechny průbojné, jak se dokážou samy o sebe postarat a jak se ničeho nebojí. Mají obrovské sebevědomí a na tour skvěle zapadly. Také jim ale není šestnáct, jako bylo mně, když jsem hrála svůj první profesionální turnaj.

To rozhodnutí bylo logické i pragmatické. Jen se podívejte, kolik turnajů a o jaké prize money se dnes na Ladies European Tour hraje. Hned na začátku sezony nás opět čekají Royal Greens v saúdskoarabské Džiddě a vypsaná prémie činí pět milionů dolarů. Vlastně jde o stejnou částku, o jakou hrají na stejném hřišti muži v rámci Asian Tour. Navíc jsem sama na LET strávila devět let a dodnes je pro mě srdeční záležitostí. Pro mě to tak bylo rozhodnutí nejen rozumem, ale i srdcem.

Odehrát chci co nejvíc turnajů a do sezony naskočit co nejdříve po Novém roce, abych měla dost času se rozehrát před návratem do Džiddy, kde se bude hrát o ten velký balík peněz. Nemělo by to ale být víc než 25 turnajů za rok. I tak je to turnaj každý druhý týden, tak uvidíme.

– S MONIKOU TAUCHEN