Ocenění hráči a trenéři Pavel Fulín a Jan Juhaniak odpovídají na otázky Golf Digest C&S

Na konci loňského roku byli do Síně slávy českého golfu uvedeni tři významní hráči, někdejší mnohonásobní mistři republiky z období před rokem 1989. Miroslav Brtek (1955–2022) bohužel v dubnu loňského roku zemřel. Pavlu Fulínovi (1952) a Janu Juhaniakovi (1955) jsme položili celkem patnáct otázek, které se týkají jak jejich sportovní hráčské dráhy, tak profesionálního trenérského působení po roce 1990.

Kdy a jak jste se dostal ke golfu?

Pavel Fulín: Když mi bylo šest let, začali jsme jezdit na chatu u karlovarského hřiště. Jezdila tam i parta kamarádů mých rodičů a mnozí se vrhli na golf. Já začal hrát až někdy ve dvanácti letech. Nikdo mě do toho nenutil.   

Jan Juhaniak: Na přelomu 60. a 70. let se stavělo golfové hřiště v Šilheřovicích, a protože jsem tam bydlel, tak jsem golf začal hrát. Tehdy mi bylo čtrnáct let. Chodil jsem se nejdřív dívat, pak jsem nosil hole jako kedík. Viděl jsem osobnosti, jako byli pan Cieslar, Moučka nebo Císař, kteří golf do Ostravy přivedli.

 

Díky čemu jste se v golfu dostal na vysokou sportovní úroveň?

Pavel Fulín: Ať jsem dělal jakýkoliv sport, vedle golfu třeba lyžování, tak jsem se vždycky snažil dosáhnout co nejlepších výsledků. Když vidím, jak se to dneska bere vědecky, co všechno musí ti nejlepší podstoupit – to by mě nebavilo. U mě vždycky platilo, že si cestu hledám sám.

Jan Juhaniak: Když mě golf zajímal víc a balonky mi taky víc lítaly, trávil jsem na hřišti všechen volný čas. Díky tomu jsem sportovně vyrostl. Drivingy ani puttingy nebyly, všechno se odehrávalo na hřištích. Ti, které jsem jmenoval, mi dali základní rady. Jednou o prázdninách přijel z Mariánských Lázní Bohumil Vokoun, který o golfu věděl ještě víc. To mě posunulo zase dál.

 

Jak dnes vzpomínáte na svoji dráhu závodního hráče?

Pavel Fulín: Bylo to nádherné mládí. Vzpomínám na skvělou partu, kterou jsme měli – Míra Brtek, bratři Kunštové, Jirka Dvořák, Míša Fuchs… Nám se ani nesnilo o profesionálním golfu, nám šlo hlavně o to, dostat se v žebříčku mezi prvních šest a pak díky tomu i jezdit do ciziny, na Západ, protože to za socialismu nebylo běžné. S golfem jsme občas mohli.

Jan Juhaniak: Od začátku mě bavilo hrát soutěže a turnaje. A hlavně vyhrávat. V jakýchkoli kategoriích jsem byl, tak jsem se snažil být minimálně na bedně, ale spíš vyhrát. Dodnes říkám, že nerad hraju turnaj, kde po několika jamkách vím, že jsem tam jenom jako účastník.

 

Kdybyste byl dnes mladý, chtěl byste být hrajícím profesionálem a mezi nejlepšími?

Pavel Fulín: Nechtěl. Jak jsme to zažili my, to bylo o něčem jiném. Dneska je to zaměstnání a skoro nikdo si nedovede představit, jak je náročné. Na psychiku, na osobní a rodinný život. Jsem rád, že jsem si to odbyl dřívějším způsobem.

Jan Juhaniak: Chtěl. Tedy pokud bych měl možnosti a šance, jaké mají dnešní kluci a holky. Pořád by mě bavilo se dobře umisťovat.

 

Celý rozhovor si můžete přečíst v letošním dubnovém vydání Golf Digest C&S.

Časopis si lze zakoupit zde: https://eshop.golfdigest.cz/