Hovory o křehké psychice sportovců

MARDY FISH MÁ sice za sebou úspěšnou kariéru v tenise, ale když se díváte na jeho plynulý, silový švih, přísahali byste, že je to spíš bývalý profi golfista. Jack Nicklaus o něm dokonce prohlásil, že je to „nejlepší amatérský golfista, jakého jsem kdy viděl“. A to ještě Nicklaus netuší, že Fish nikdy v golfu neměl trenéra.

Fish si stále pamatuje, v jak neformáním prostředí si coby batole v minnesotském městě Edina vytvořil svůj levoruký švih – na stejném místě totiž piloval i svůj pravoruký bekhend, který ho později živil.

„Máma u nás ve sklepě přidělala ke stropu provázek s tenisovým míčkem,“ líčí Fish, jehož domovským klubem je dnes Bel-Air Country Club v Los Angeles a pyšní se handicapem 2,8. „A já už jen popadl do ruky baseballovou pálku, tenisovou raketu nebo cokoli jiného a do toho míčku mlátil – a ruce jsem při tom měl na levé straně těla.“

Až do juniorského věku se Fish věnoval závodně i golfu, než zvítězil tenis, což dodnes považuje za správnou volbu. Jisté je, že jeho tenisová kariéra se vyznačuje pozoruhodnou výkonnostní křivkou, kterou mapuje dokumentární film Netflixu z loňského roku s názvem „Neslýchané: Bod zlomu“. Dokument se zaměřuje na jeho vzestup v pozdní fázi kariéry, k němuž mu dopomohla přísná dieta – při výšce 188 centimetrů shodil skoro 14 kilo. Ve svých 29 letech dosáhl životního maxima, když se dostal na 7. místo světového žebříčku.

Jenže nejlepší období kariéry mu zhatila srdeční arytmie a těžká úzkostná porucha. Záchvaty paniky byly natolik ochromující, že kvůli nim dokonce nemohl nastoupit k možná největšímu zápasu své kariéry – utkání čtvrtého kola US Open 2012 proti Rogeru Federerovi. V dalších třech letech toho Fish už moc neodehrál a po US Open 2015 pověsil raketu na hřebík. Už předtím se ale rozhodl o svých problémech s psychikou otevře ě mluvit, aby pomohl dalším.

„Bylo to se mnou zlé, ale dostal jsem se z toho a začal se zas cítit dobře,“ vysvětluje Fish. „Tohle není problém, který odezní jednou provždy, ale skoro každý den je mi fajn. V době pandemie se o psychických trablech začalo víc mluvit, a tak jsem rád, že s lidmi, kteří jsou zavření doma, něčeho se bojí nebo podobně, můžu sdílet svůj příběh o tom, jak jsem se z toho dokázal vymanit.“

Fish říká, že v době, kdy objížděl turnaje, pro něj golf představoval vítaný únik z prostředí vypjatého soutěžení. Teď po konci kariéry je to naopak – užívá si soutěžní atmosféru na golfových turnajích celebrit. Kromě toho si jde jednou za měsíc doma v L. A. jen tak zahrát i se svou ženou Stacey a jejich dvěma dětmi. Golf mu v životě plní úlohu jakéhosi „pozitivního stresu“ a po desetiletích, kdy do krajnosti namáhal tělo kvůli tenisu, už ho neláká dřít na drivingu.

„Upřímně řečeno, čím míň hraju, tím míň mě něco takového láká,“ vysvětluje Fish, který je kapitánem amerického davis- cupového týmu. „To, že chodím hrát dost málo, mi podle mě vlastně pomáhá.“

I tak je ale jeho jméno mezi celebritami na golfu pojem. Na turnaji Hilton Grand Vacations Tournament of Champions, který pořádá LPGA, už třikrát vyhrál kategorii celebrit a roku 2020 se stal šampionem i na American Century Championship, což je v golfu celebrit obdoba finále Ligy mistrů. Turnaj se konal na hřišti Edgewood Tahoe a Fish při něm výsledkem 63 ran překonal rekord hřiště, který držel Lee Trevino.

„Je hrozně příjemné odjíždět z místa konání s tím, že jste zůstali neporažení. V tenise jsem to párkrát zažil,“ svěřuje se Fish, který na ATP Tour vyhrál šest turnajů. „Za tímhle pocitem se honíte. V tenise pak člověk takovému městu říkal ‚titulové město‘.“

Teď, ve 40 letech, už Fishovi stačí se za tímto pocitem honit na golfových hřištích s jinými celebritami, ale stejně jako spousta dalších golfistů sní o tom, že jednou bude hrát na PGA Tour Cham- pions. „Musel bych celé roky trénovat, ale vím jak na to.“

Nedává si zrovna malé cíle, ale u tak talentovaného hráče jeden nikdy neví. Co si myslí Jack Nicklaus, už víme.