Lepší je patrně vědět, co nechceme

TAK NÁM SKONČILA sezona. Nebudu ale patrně jediný, koho někdy napadlo – protože mu to letos moc nešlo nebo se trochu přehrál: Co kdyby ta příští už nezačala? Dal bych si od golfu na čas pokoj. Zkrátka ty zazimované hole na jaře ze sklepa nevytáhl. Nechal je odpočívat a handicap třeba rok spát. Tak nějak nevěřím, že by se nás nenašlo víc. Těch, kterým se tahle myšlenka v hlavě narodila a díky ní se jim alespoň na chvíli ulevilo. Uvědomili si, že aby o golf definitivně nepřišli, musí si od něj umět i odpočinout.

Kamarád se mě nedávno zeptal: „Hele, nejsme už dost staří na to, abychom hlavně věděli, co nechceme?“ Zajímavá otázka. Zvláště v kontrastu toho věčně omílaného: Hlavně musíš vědět, co chceš! Mít plán! Ten kamarád golf nehraje, nikdy ho ani nevyzkoušel a spojit tu otázku s golfem by ho prav- děpodobně nikdy nenapadlo. Možná se ale náhodou trefil a odpověď nechal hledat mne. Není právě golf o tom, vědět, co nechceme? Nejdeme na něj tak nějak z opačného konce?

Blíží se konec roku a čekají nás – i ty, kdo to veřejně nepřiznají – ta pitomá předsevzetí. Každému hlavou proběhne pár nápadů, co by se dalo v příštím roce změnit nebo udělat lépe. Budeme bilancovat a přehrabovat se v paměti vším tím nepovedeným a nedosaženým. To je velká chyba, a pokud se s tím už jednou provždy nedokážeme vypořádat, budeme se tím brodit za rok znovu.

Všichni mi tvrdí, že bych na hřišti neměl myslet negativně: Mysli pozitivně! Tak jasně, dobrá rada, ale jak na to?