KOMENTÁŘ: Ti povolaní a jen jeden vyvolený

Co je víc: čtyři výteční hráči nebo jeden geniální? Někteří představitelé zámořské PGA Tour si myslí, že mezeru po Tigeru Woodsovi se podařilo úspěšně zacelit v osobách Jordana Spiethe (22 let), Roryho McIlroye (27), Rickieho Fowlera (27) a Jasona Daye (28). Jsou relativně

Co je víc: čtyři výteční hráči nebo jeden geniální? Někteří představitelé zámořské PGA Tour si myslí, že mezeru po Tigeru Woodsovi se podařilo úspěšně zacelit v osobách Jordana Spiethe (22 let), Roryho McIlroye (27), Rickieho Fowlera (27) a Jasona Daye (28). Jsou relativně mladí, mají větší část kariéry před sebou, jsou všakúspěšní a dokážouvyvolat nadprůměrný zájem diváků i sponzorů. Teoreticky by měl být nejen golf, ale jakýkoli sport přitažlivější za situace, kdy o prvenství usiluje několik vyrovnaných hráčů, než když jeden vyhrává ve stylu start-cíl. V praxi tomu ale tak nebývá. Diváci často oceňují, když jediný sportovec nad všemi jasně vyniká, ukazuje svoji převahu a nenahraditelnost. Golf má navíc tu výhodu, že hráč neroste jen se svými soupeři, nehraje pouze proti nim, ale stejně tak se snaží pokořit hřiště. Takže sledovat golfistu, jak svádí boj jen se svými vlastními limity a dotýká se dokonalosti, může být velmi atraktivní podívaná. Všichni dnešní nejlepší golfisté v určitých chvílích předvádějí skvělý golf. Ale nedokážou mne zdaleka tak uhranout, jako když hrál Tiger Woods. Je pro mne nenahraditelný. Tigera dělalo Tigerem hned několik herních, ale také mimosportovních faktorů. Jeho hra byla mimořádně sebejistá, směřování za triumfem působilo impozantním dojmem. Když najel na vítěznou vlnu, a to se stávalo často, pak prakticky nezaváhal. Pokud po třetím dni vedl, skoro vždy vyhrál. Předváděl celou škálu neuvěřitelných ran: velmi dlouhé odpaly, agresivní hru železy, kouzelnické záchrany i suverénní puttování. I Woods chyboval, další ranou však chybu nejen napravil, ale často si zajistil i výhodnou pozici ke skórování. Takovým arzenálem výjimečných herních projevů nikdo jiný nedisponoval. Byl samozřejmě unikátní i svým vzhledem a hlavně mentálně. Dopředu ho hnala ctižádost umocněná rasovým podtextem černé vrány mezi samými bílými. Woods se obalil krunýřem nepřístupnosti, záměrně nekomunikoval s okolím, jeho pohled byl vždy extrémně zacílený a jaksi „mimo“. Viděl jen hru a sám sebe proti jamce. Možná i proti všem. Skoro nikdy také nehovořil o soupeřích. Věděl, že ve svých nejlepších okamžicích hraje vlastní ligu, a té se nemůže nikdo jiný rovnat. Woodsovy nadprůměrné sportovní výkony, ideální atletická postava a pro golf neobvyklá černá pleť, z něj udělaly snadno zapamatovatelnou ikonu. Byl a možná navždy zůstane jedinečnou golfovou anomálií. Jen stěží si lze dnes představit, že některý ze současných hráčů dosáhne za kariéru Woodsových 79 turnajových titulů na PGA Tour. Reálně se budou ti nejlepší jen blížit k metě, na níž je dnes Phil Mickelson, druhý nejlepší hráč posledního čtvrtstoletí. Ten má 42 turnajových výher. Spieth, McIlroy a spol. jsou výteční, ale nemají onu woodsovskou komplexnost, která by se navíc projevovala trvale. Jordan Spieth je velmi nadějný, je mimořádně psychicky silný (vyrostl v rodině s mentálně postiženým sourozencem, což ho muselo ovlivnit), nemá ale výjimečnou délku ran a jeho úspěch stojí především na perfektním puttování. Letošní sezona a nakonec i Masters také ukazují, že není imunní vůči matným výkonům a fatálnímu selhání. Takže teprve uvidíme.

Všichni mají cosi z woodsovské výjimečnosti, každý však jen něco.

Rory McIlroy je co do vnějšího dojmu určitě atraktivnější, má charisma, disponuje i vyloženě atletickým tělem a výbušným švihem, tím pádem i extrémní délkou ran. Ale jeho hra na greenech je někdy nesoustředěná, občas jakoby se celkově propadal do „nešampiónské“ marnosti. Zajímavou personou je Jason Day (jeho matka, podobně jako Woodsova, je Asiatka, resp. Filipínka), v posledních době podává velmi dobré výkony, nicméně pro potvrzení extratřídy bude muset ještě dále vyhrávat. A Rickie Fowler je sice vizuálně nepřehlédnutelným typem s japonskými kořeny, ale na rozdíl od kolegů ještě nevyhrál ani jeden major. Všichni čtyři mají cosi z woodsovské výjimečnosti, každý však jen něco. „Poskládat“ z nich Woodse by tedy šlo docela snadno. Ale i tomuto Tigerovi 2.0 by pak chybělo to nejdůležitější, co Woodse dělalo tak mimořádným a co se nedá nijak vytvořit, co nelze vypěstovat ani natrénovat: dotek génia. Jde o neuchopitelné fluidum, schopnosti a vlastnosti, které ty výtečné posouvá ještě o kus výš, do sfér vyhrazených jen legendám, které se stávají nesmrtelnými. Pokud tedy někdo tvrdí, že golf po Woodsovi je stejně dobrý, ne-li lepší než v éře jeho osamělého panování, pak se mi to zatím nezdá. Povolaných bývá vícero, ale vyvolených je pár. Možná jen jeden. – ANDREJ HALADA Autor je zástupcem šéfredaktora magazínu Golf Digest. Ilustrace Lukáš Fibrich

---