USGA se snaží ztížit US OPEN jakkoliv a nepřestává překvapovat

O tom, že druhý major sezony US Open je vždy očekáván jako velká prověrka golfového umění a psychické odolnosti hráčů, není potřeba pochybovat. USGA se o to snaží již dlouhá desetiletí, ale z jejich kreativity jde v poslední době trochu hlava kolem. Nejde jen o výběr hřiš

O tom, že druhý major sezony US Open je vždy očekáván jako velká prověrka golfového umění a psychické odolnosti hráčů, není potřeba pochybovat. USGA se o to snaží již dlouhá desetiletí, ale z jejich kreativity jde v poslední době trochu hlava kolem. Nejde jen o výběr hřišť. Odehrát tento prestižní turnaj na super těžké osmnáctce je naprosto v pořádku, ale někdy už může být nastavení tak trochu za hranou. A když ne, lze do turnaje zasáhnout i jinak, třeba organizačně. Nikdo zatím ještě nezapomněl na souboj s greeny, které v Chambers Bay vypadaly více jako osazené brokolicí než trávou nebo hrou s délkou a sklonem odpališť. Teď přišel Oakmont. Oproti standardu si i zde USGA pohrála nejen s čísly, ale na vybraných jamkách i s rotací odpališť tak, aby si hráči přišli opravdu na své. Jakoby nestačilo původní nastavení, které už tak je samo o sobě jen pro ty otrlé a opravdu zkušené, což potvrzují i slova Williama C. Fownese, jehož otec v roce 1903 hřiště vybudoval: „Špatně zahraná rána by měla být jednou provždy ztracena.“ Působit špatné sny hráčům tak možná opravdu patří mezi nejzábavnější aktivity USGA a členů klubu v Oakmontu, pro hráče a diváky už to ale až tak zábavné být v konečném důsledku nemusí. Jako by nestačily podmínky, které v tréninkových kolech ukázaly jednu, v prvním kole pak druhou a úplně jinou tvář. Hřiště se kvůli dešti za jedinou noc proměnilo k nepoznání. Organizátoři ještě navíc první polovině startovního pole vše ve čtvrtek s ohledem na blížící se bouřku vylepšili také maximálním urychlením hry bez možnosti rozcvičení. A postižení hráči se poprvé nad vším začali podivovat. Vše ale mohlo proběhnout v klidu a být zapomenuto, nebýt zatím posledního zásahu do hry, kterým bylo (ne)rozhodnutí sporné situace na pátém greenu. Na pohyb míčku upozornil sám Dustin Johnson, přesto se musel následně po zbytek jamek spokojit s tím, že musí vyhrát minimálně o dvě rány, pokud chce získat svůj první major titul. Ano, rozhodčí nebyli schopni říci, zda Johnson pravidla porušil, či nikoliv. Poněkud zvláštní situace, která mohla celý průběh finálového kola velmi ovlivnit. Zprávu se dozvěděli i ostatní hráči a až do poslední jamky tak nemuselo být jasné, zda US Open 2016 pozná vítěze nebo jen jména hráčů, kteří nastoupí do stresujícího play-off. Asi nejvtipněji pak na Twitteru reagoval Luke Donald, když napsal: „DJ by penalizaci dostat neměl. Použijte v USGA selský rozum. Greeny mají rychlost 14 a jsou strmější než Mount Everest.“ Podobně reagovali také Ernie Els, Rory McIlroy, Jordan Spieth, Rickie Fowler a další hráči. Všichni celou situaci označili nejen za směšnou, ale i proti logice golfu. Pozdější vítěz Dustin Johnson ale vše naštěstí dokázal vyřešit sám, vyhrál nikoliv o jednu nebo dvě, ale hned o čtyři rány – vlastně o tři – poté co mu byla jedna trestná nakonec v klubovně připsána. Zvláštní moment a zvláštní situace, která by se asi na tak vysoké úrovni neměla opakovat. Už teď se tak může spekulovat o tom, zda to byl záměr nebo jen neschopnost rozhodčího vzít na sebe svým okamžitým rozhodnutím zodpovědnost. Stejně jako na sedmé jamce, kde Johnson žádal beztrestný drop z důvodu v cestě stojící televizní věže. O to víc, když si nakonec pomohl jen k lepší pozici a míček přes tuto stavbu bez větších problémů poslal až na green. Možná mu právě zde a o dvě jamky dále USGA jednu ránu odpustila. Jenže tomu se snad ani nechce věřit. U fotbalu možná, ale v golfu? Pokud by mělo vše dále pokračovat, těžko říct čeho se dočkáme za rok v Erin Hills. Možná nebudou hráči do poslední chvíle vědět par jamky, nebo na hřišti nebudou cedule s výsledky. Kdo ví, kreativita USGA se někdy opravdu zdá neuvěřitelná a těžko předvídatelná. Tak zase za rok. Třeba už to bude jen o dobrém golfu, Sergio Garcia si nebude muset vypít další kalich hořkosti až do dna a třeba vyhraje Jim Furyk, nebo Phil Mickelson, a strhnou ze sebe nálepku věčně druhých tak, jako ze sebe teď nálepku hráče, který kolabuje na posledních jamkách, strhnul Dustin Johnson. Jen mu ta všemocná USGA nemusela pod nohy vhodit další pravidlové polínko. Oakmont dokáže hráčům nohy podrážet velmi dobře sám.