KOMENTÁŘ: Lehce okořeněná zábava pro chudé

Přiznat, že na hřiště chodíte hrát o peníze, je jako přiznat, že doma sledujete porno. Každý z nás to asi jednou zkusil, ale málokdo o tom veřejně mluví. Nejedná se přitom jen o jakési zamlžování faktů nebo pokrytectví. Jde o otázku amatérského statusu či respektování

Přiznat, že na hřiště chodíte hrát o peníze, je jako přiznat, že doma sledujete porno. Každý z nás to asi jednou zkusil, ale málokdo o tom veřejně mluví. Nejedná se přitom jen o jakési zamlžování faktů nebo pokrytectví. Jde o otázku amatérského statusu či respektování nepsaných pravidel, která hovoří jasně: Amatér hraje pro radost. Jenže to není až tak pravda – jedná se pouze o jakési doporučení, které se za poslední roky stalo dogmatem, a proto se hra o peníze v českém golfu jaksi oficiálně nenosí. Pokud bychom se měli podívat do historie, pak právě toto pravidlo nemělo chránit amatéry, ale naopak profesionály. Ti byli kdysi dávno těmi chráněnými, chudými a žili jen z amatérské smetánky, která tvořila základ aristokratického členstva britských klubů. Pravděpodobně jejich cech si tenkrát vymínil tuto výjimku, že za peníze může hrát, nebo služby poskytovat pouze profesionál. A výhry? Bavíme se o dobách, kdy si profesionál za vítězství z turnaje odnesl šek na pět liber nebo pytel pšenice a žil jen z trenérských lekcí, výroby míčků a holí nebo čištění bot členů klubu. Dnes jsme v jiné době, takže profesionály není potřeba chránit. Je pravda, že se počet profesionálů nepoměrně rozrostl a geometrickou řadou – od příchodu Tigera Woodse – narostly také odměny pro hráče. Dalo by se dokonce s nadsázkou říct, že ten, kdo jednou vyhraje i ten nejpodřadnější turnaj na americké PGA Tour, nemusí do konce života pracovat.

Hra o peníze není proti pravidlům, vychází ze starých britských tradic.

Vraťme se ale zpět do současnosti a ke hře o peníze mezi amatéry. Není na ní nic špatného. Nezakazují ji Pravidla golfu, ale musí být umírněná. Pokud si půjdete zahrát s kamarády a vypíšete si třeba sázky za vyhranou jamku, o amatérský status tím rozhodně nepřijdete. Nepřijdete o něj ani v případě, že si o peníze – v hotovosti – zahrajete turnaj. Jde opět jen o tradici, která se rozmohla mezi amatéry v klubech na britských ostrovech v podobě tzv. „sweepu“, kde jde o hru o peníze s dobrovolným vkladem. Zúčastnit se mohou pouze hráči, kteří dosáhli dospělosti, a vítěz je ochoten vyhranou částku utratit za ostatní ihned po hře v klubovně. Podobné hry – jen bez té povinné konzumace – najdete již několik let i v našich podmínkách, a to v podobě různých rulet, kilo cupů nebo měšců. Jsou dokonce takto vypsané na oficiálním serveru ČGF, jen na ně zatím nikdo veřejně nepoukázal. Vlastně ani nemohl – pravidlům neodporují. Dá se pochopit, že peníze tak nějak do amatérského sportu nepatří, už vůbec ne v roce, kdy se golf vrací do Mekky amatérského sportu, tedy na olympijské hry. Další paradox. Mezi amatérskými sportovci budou startovat jen ti nejlepší profesionálové. Jenže teď si to sami vyzkouší jen pro radost nebo o zlatou medaili, která spíše než finanční má více symbolickou hodnotu. Uvidíme tedy, jaká bude jejich motivace tentokrát a kolik těch opravdu nejlepších a „zaopatřených“ si výlet do Ria dopřeje. Již kdysi dávno jedna z velkých legend Lee Trevino prohlásil, že není větší tlak než hrát o deset dolarů, když v kapse máte jen pět. To je ta největší pravda a nejde o nic jiného než o zábavu, kterou si můžete tímto způsobem lehce okořenit. Hrát o kafe je fajn, stejně tak o oběd, ale to se dá nějak ustát. Zaplatíte ho stejně – v hotovosti nebo kartou –, jen nemusíte prohranou částku dávat z ruky do ruky vítězi. Hrát třeba jen o pětku na jamku je něco jiného, zvláště když si třeba vše musíte znásobit osmnácti. Hrát o peníze se může, jen je potřeba používat zdravý rozum a nenechat se třeba zlákat nabídkami hry o miliony, které již pravidlům – i samotnou jejich prezentací – odporují. Nedávají ani logiku a obvykle se jen jedná o nepovedený marketingový tahák. Finanční limit, i v poukázkách, je stále pro amatéry pouhých 500 liber. A nebojte se hru o peníze přiznat. Pokud neodporuje pravidlům, může být zdravá stejně jako hrát o cokoliv jiného pro ty, kterým již jen hra pro radost nestačí. CO ŘÍKAJÍ PRAVIDLA: „Neexistují námitky proti běžným nahodilým sázkám provázejícím hru mezi jednotlivými hráči nebo týmy. Není možné přesně definovat běžné sázení, nicméně lze popsat jeho hlavní rysy, a to následovně: hráči se mezi sebou obvykle znají, sázení je nepovinné a je omezeno na hráče samé, veškeré případně vyhrané peníze pocházejí od hráčů samých a výše sázek nejsou pravidly považovány za přehnané.“ A krátký dodatek z útlé knížečky platné od 1. ledna 2016: Běžné sázky jsou tedy přípustné, pokud je hlavním účelem hry zábava, nikoliv finanční zisk.

– ROBIN DRAHOŇOVSKÝ Autor je šéfredaktorem magazínu Golf Digest.

Ilustrace Lukáš Fibrich