V sobotu 20. června zemřel ve věku 88 let KAMIL PILÁT, golfista a golfový architekt, který byl celoživotně spjat s Golf Clubem Praha.
Původní profesí byl inženýr, který se v 60. letech podílel na projektech pro sportování a hry. Koncem 60. let pracoval v urbanistickém ateliéru Čs. svazu tělesné výchovy. V roce 1969 byl osloven zástupci tehdy obnoveného Golf Clubu Praha, který plánoval vybudovat nové golfové hřiště v Praze, zda by se nechtěl podílet na jeho vzniku, respektive návrhu. Pilát tedy počátkem 70. let vytvořil návrh devíti jamek golfového hřiště, které se během 70. let stavebně realizovalo v Praze Motole. Vytvořil rovněž i návrh druhých devíti motolských jamek, ten však již do realizace nedošel.
Po roce 1989 byl Pilát osloven Pavlem Hepnarem, zakladatelem jihočeského golfu, a v půlce 90. let navrhl design devítijamkového hřiště v Bechyni (otevřeno 1996). Byl rovněž autorem dalšího jihočeského hřiště, osmnáctky na Hluboké (2003), která významně zhodnotila velký prostor anglického parku přímo pod zámkem. Je také tvůrcem osmnácti jamek na Darovanském Dvoře (devítky Sv. Anna a Panorama, 2001 a 2002). Vypracoval rovněž návrh devítijamkového hřiště ve slovenských Piešťanech (2004) a podílel se na devítce Horal Velké Karlovice.
Pro developera Luďka Sekyru připravil studii hřiště v Praze-Vinoři u zdejšího zámku. Zajímavým projektem bylo staronové hřiště v Klánovicích u Prahy. Protože zde hřiště nemohlo být obnoveno v původní podobě tak, jak je navrhl už koncem 30. let architekt Josef Charvát, vypracoval Pilát počátkem 90. let nový návrh. K realizaci však nedošlo.
Motolské hřiště využilo golfové složitý, kopcovitý prostor, na kterém vzniklo devět náročnějších jamek, které si dodnes ponechaly svoji herní kvalitu. Hřiště vždy prověří i zkušené sportovní hráče. Designově změněna byla po roce 1990 jen jedna jamka, kvůli vzniku drivingu byla z původní čtyřparové jedničky vytvořena nynější kratší tříparová jamka číslo 3.
V Bechyni se Pilátovi podařilo šťastným způsobem vložit celkem pět jamek na zdejší unikátní louku. Jedná se o přírodně zcela mimořádný prostor, kde solitérní letité stromy hrají klíčovou roli estetickou i strategickou. Podobně zdatně si vedl na Hluboké, kde měl k dispozici již podstatně větší prostor, opět zdobený důstojnými stromy. Obě hřiště byla koncipována jako spíše rekreační, ale rozhodně nejsou snadná ani jednotvárná. Hluboká prošla v dalších letech úpravami, Pilátův kvalitní fundament byl rozvinut a umocněn jak dobrou údržbou, tak pestrou novou výsadbou. Darovanský Dvůr poskytl Pilátovi největší možnost prostorově se projevit, využil četných převýšení a především v horních pasážích areálu nabídl hráčům zajímavé výhledy do kraje. Zdejší jamky dodnes nabízejí dobrý zážitek herní i estetický, krajinný.
Celkově jsou Pilátovy designy přehledné, mají spíše střídmý ráz, plocha také nebyla nijak významněji shapována, dráhy leží na původním profilu. Jednalo se spíše o nízkonákladové projekty, hřiště jsou také odrazem doby svého vzniku, tedy 90. let, kdy se jejich budování v Česku teprve rozvíjelo.
