Už jsem si za ty roky zvykl, že část společnosti vidí ba vždycky bude vidět golf negativně. Když mi negolfista začne vypočítávat, co se mu na golfu nelíbí, odpovídám: „Všechny ty ošklivé věci, které se o golfu povídají a které si vy také myslíte, jsou pravda.“
Nastává pár sekund ticha. Dotyčný znejistí; očekával totiž, že coby golfista budu svůj sport hájit. Jenže já si opravdu myslím, že negativa, klišé a stereotypy, které jsou s golfem a jeho obrazem spojeny, jsou do jisté míry pravdivé.
Tak například. Golf bývá nudná hra, protože v reálu je pomalá, víc chodíte, než šviháte, a při televizním přenosu mnoho diváků usíná. Je to sport fyzicky málo náročný, nevyplaví se vám endorfiny. Není lehké se ho naučit, je technicky složitý. Může to být dost drahý sport, a to jak co do nákupu výbavy, tak při provozování. Zabere fůru času, i proto ho mohou hrát hlavně lidé nezávislí, vyšší manažeři, šéfové nebo vlastníci firem, lidé svobodných povolání. Na golfu se schází všelijaká, ne vždy milá společnost. Taky se občas při hře podvádí, mluví se sprostě a někdy se tihle „gentlemani“ i poperou (viz letošní video z Kanady).
Podobně se to má i s tvrzením, že „golf je hra pro každého“. Teoreticky je přístupný a otevřený všem, realita však ukazuje, že zdaleka není přitažlivý pro každého. Někdo není golfový typ, oslovují ho úplně jiné sporty či aktivity.
Při všímavém a upřímném pohledu nelze tyto skutečnosti nevidět. K balíku takových negací ale vždycky dodávám: „Golf má také spoustu projevů dobrých a krásných, vlastností prospěšných a následováníhodných. Tak se teď pojďme bavit o nich. A pozitiv vám vyjmenuji víc než negativ.“
Každý rybář i zahrádkář, každý sběratel čehokoliv, také umělec nebo sportovec, člen politické strany nebo příslušník národa bude vidět svoji činnost, svoji sociální skupinu i svůj svět spíše v lepších barvách. Je to lidská přirozenost, vnímat věci blízké dobře a ty vzdálené lhostejně či kriticky. Nadšenému boxerovi nebo zápasníku MMA se bude jevit golf jako neakční a zženštilý, mně zase tyhle sporty budou připadat příliš agresivní a tupé.
Spousta golfistů v sobě nese apoštolský plamen víry, ochotně přesvědčuje okolí o tom, jak je golf úžasnou náplní života. Když vidím u okolí zájem a zvědavost, chuť golf zkusit, stávám se také golfovým věrozvěstem a snažím se dotyčného zlákat. Golf chválím a říkám to pozitivní, negativa nezmiňuji. Ale jsou zase chvíle, kdy jsem především golfovým novinářem, který musí vidět všechny skutečnosti a jevy s hrou spojené. Tedy i její negativní projevy, její přirozená úskalí a limity. Nevidím přitom rozpor v obou pohledech. Oba jsou relevantní, ale oba se hodí do jiných situací.
Někdo by mohl namítnout, že kritický pohled nikam nevede, nic nevytváří, je to jen problematizování a torpédování. Jenže kritika a poukazování na stinné stránky k lidské společnosti vždycky patřily. Dovedete si představit, jak by vypadal svět, kdyby novináři nemohli kritizovat politiky? Kdyby vše líčili jen v pozitivních barvách? Spousta z nás to už zažila, a to v letech 1948–1989. I dnes je to realita života v Rusku, Číně a mnohde jinde.
Ve Formanově filmu Hoří, má panenko z roku 1967 jeden z hasičů říká, že je mu dobrá pověst hasičského sboru milejší než „nějaká poctivost“. Tehdy se to vykládalo i jako politická alegorie: pověst KSČ je pro její vedení důležitější než poctivost, čest a pravda. Schopnost lidí předstírat a zakrývat, také přikrášlovat a nadhodnocovat je věčná a nemizí s politickými převraty. Se vším se setkáváme i dnes. Proti tomu stojí potřeba vidět pravdu, pojmenovávat ji a sdělovat. Platí to i pro golfové prostředí.
Proto uznejme, že i golf má své stíny. Byť pro nás, jeho aktéry, září prosluněně.
Autor textu: Andrej Halada
