První kroky každého zájemce o golf dnes vedou na driving. První drivingy se objevily už před 1. světovou válkou v USA, zatímco v Evropě se ještě dlouho po roce 1945 nebudovaly. V českém prostoru se nevyskytovaly až do počátku 90. let.
Golf se hraje na hřišti a každý golfista po úvodních drivingovýchlekcíchzamíří na hřiště. Pokud nemá sportovní ambice, čas, který tráví na cvičných plochách, se postupnězkracuje. Někdo si pak dává jen pár ran na rozhýbánípřed kolem, mnoho golfistůna drivinguž nikdy nezavítá.
Prošel jsem si tuto cestu rovněž. Byly roky, kdy jsem na driving nechodil vůbec a domníval se, žestačí často hrát, a půjde mi to lépe. Nešlo. Po více než deseti letech jsem zavítalk trenérovi a ten mi během pár minut sdělil, co celé ty roky dělám špatně.Tím začal můj návrat na driving. Náhle mětu začalo bavit odpalovat míčky. Už jsem věděl, kde dělám chyby, a mohl jsem začít s jejich odstraňováním. Bylo jasné, že to nějakou dobu potrvá, ale asi po půl roce se efekt dostavil. Od té doby je driving vcelku běžnou součástí mého užívání golfu.
Není to ale jen o chuti zlepšovat se. Je to i o tom, uznatdriving jako plnohodnotný golfový prostor. Pochopit, že i tady se může odehrávat „mystérium“ golfu. I zde totiž švihnete atrefíte míč, který se vznese k nebi. A je lhostejné, že pak nepadne na green, neskončí v jamce. Stačí, že letí.Užívám si ten plynulý pohyb těla a práci hole, sleduji malou bílou kuličku vystřelenou do oblak.Když se rána povede, když hůl jen přirozeně sebere míč a vydá mlaskavý zvuk, zaplaví vás uspokojení.
Chodím nejčastěji na driving na Císařskou louku v Praze. Je to tu klidné, oddělené od města, blízko teče Vltava, za ní se tyčíVyšehrad. Jsou tu i další sportoviště. Není tu přehršel prostoru, a přesto zde najdete dostatek odpališť, solidní putting green, místo na chipy a pitche a rány z bunkeru. Lidé sem chodí, ale nebývá přeplněno. Na terase u kavárny občas jen tak sedím a pozoruji svět.
Právě nadrivinguzažívám skutečné uvolnění. Nic mě netlačík výkonu, nezklamávají mě špatnévýsledky. Netrefená rána? Hned ji mohu napravit novou.Nutnost hrát v tempu? Kdo by mě tu honil?Nepříjemníspoluhráči? Chodím sem sám. A je to taky mnohem levnější a časově méně náročné.Nedávám si víc než 50míčů–nejprve je odehraji v krátké hře, pak dlouhé rány, nakonec dvacet minut puttování. Nejsem utrmácený několikakilometrovou chůzí, a přece odjíždím z golfu příjemně unaven. Skoro vždy se ve mně po návštěvě drivingurozhostí vyrovnanost.
Některédrivingy dnes poskytují elektronické vyhodnocování ran, v zařízeních, jako je Topgolf, lze hrát golf na cíl a bavit se, pít a jístjako třeba na bowlingu. Ale to zatím není nic pro mne. Abych si mohl drivingový golf užívat stejně jako ten na hřišti, potřebuji k tomu trávu a vzduch, slunce i mraky. Asi i tu Vltavu s Vyšehradem. Nebo aspoň Žižkovskou věž v dáli, která je vidět na libeňském Rohanu.
Návštěva drivinguje pro mne relaxačním zážitkem. Nicméně pravidelné odpalování míčů má i ten efekt, kvůli kterému se drivingy budují. Skutečně jsem totižvylepšil svoji hru a snížil handicap.Základ dobré hry je v tréninku.
Andrej Halada
šéfredaktor
Golf Digest C&S
